Klára Notaro: Záplavy ve Francii

Město, které stojí v rovinaté krajině nedaleko oceánu, bývá zaplavené často, zejména když je velmi silný příliv a zároveň delší dobu prší. Země je přesycená vodou a řeka neodtéká do moře.

Čtěte také

Petr Janyška: Francie a rok plný pohrom

Podobná situace může nastat i v Paříži, ležící uprostřed pařížské pánve. Paříží protéká mohutná Seina, do které se vlévá blízko města řeka Marna, pramenící daleko ve východní Francii. Na Marně u Paříže se nachází město Gournay – to je oblíbené místo srazů Čechů a Slováků ve Francii, je tady louka a budova pařížského Sokola. I Gournay může být v zimě pod vodou, před třemi lety se na sokolské louce dokonce jezdilo na kánoi.

Zuáv

Stav vody na řece Seině v Paříži ukazuje pětimetrová socha zuáva (zuávové byli vojáci francouzské severoafrické armády v 19. století). Socha je připevněna na pilíř mostu Alma a stojí tam od roku 1856. Říká se, že povodeň začíná, když má zuáv nohy ve vodě. Zuávovi bylo nejhůř v roce 1910, když měl vodu až po ramena, hladina tenkrát stoupla o 8 metrů – a část Paříže byla pod vodou. Od té doby byla vybudována řada vodních nádrží, zejména na přítoku Seiny, na řece Yonne, pramenící v pohoří Morvanu.

Úporné deště působí i jiné typy záplav – bleskové záplavy v pohoří Cévennes anebo v údolích Přímořských Alp. Na podzim se Evropou prohnala bouře Alex, která s sebou přinesla silné průtrže mračen a způsobila nenávratné škody v údolí La Vésubie: rozvodněné potoky strhly silnice, novou zástavbu, hotely, koupaliště, kempinky. Obyvatelé si nyní kladou otázku, jestli má cenu domy znovu stavět, nebo jestli je moudřejší sevřená údolí opustit.

Následky velké vody

Čtěte také

Němci chtějí zpátky přirozené záplavy. Po desítkách let vrací vodu do říčních koryt lužních lesů

Některá místa ve Francii, kde stály domy, už zůstanou neobydlená. Jde například o čtvrť s rekreačními vilami v obci La Faute sur Mer na atlantickém pobřeží, která byla vystavěná pod úrovní moře v 80. letech. Radnice povolila výstavbu domů v těsné blízkosti oceánu a ústí řeky pod vlivem stavební společnosti, která si tohoto místa velmi cenila pro krásný výhled na oceán. Domy smetla i s obyvateli bouře Xynthia v roce 2010, umělá hráz chránící letovisko nápor živlů neunesla.

I když se zdá, že záplavy jsou fatální, některým z nich, hlavně v nížinách, se dá předejít nebo je omezit. Dnes představují upravené, zastavěné a zabetonované plochy skoro 10 procent celkového povrchu Francie. To jsou místa, kde se voda nemůže vsakovat do půdy. Města se rozrůstají, staví se nové čtvrti, silnice, parkoviště, obchodní a průmyslové zóny.

Stát se nyní snaží omezit nárůst zabetonovaných ploch. Na začátku února bylo z ekologických důvodů upuštěno od výstavby Terminálu 4 na pařížském letišti Roissy – Charlesa de Gaulla. Vláda si přeje, aby letiště upravilo svůj projekt v souladu s bojem s klimatickými změnami.

Způsoby, jak předcházet záplavám, jsou celkem prosté: nevysušovat mokřady, nenarovnávat toky řek, sázet aleje, obnovit a osázet meze, zmenšit velká pole, podporovat biodiverzitu. A přestat betonovat krajinu.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži