Klára Notaro: Macron a jeho premiéři

Čtyřiasedmdesátiletý centrista Bayrou  poslancům předložil úsporný plán, který měl vyvést Francii z vysokého zadlužení. Jeho odvážný nápad učinit ze dvou svátků obyčejné pracovní dny – jednalo se o Velikonoční pondělí a o 8. květen – vzbudily odpor veřejnosti, i když na jaře je tolik volných dnů, že některé podniky a instituce pracují ve zvolněném rytmu. Ve Francii se již od přelomu století pracuje méně než v jiných zemích.

Čtěte také

Klára Notaro : Francouzská pravice hledá prezidenta

Jospinova socialistická vláda tehdy zavedla pětatřicetihodinový pracovní týden, a poškodila tak například fungování nemocnic, které trpí chronickým nedostatkem zaměstnanců. Socialisté také snížili důchodový věk na 60 let, a tak v mnohých rodinách žijí dvě generace důchodců. Důchodový věk se dalším vládám jen těžko zvyšuje a každé jednání o zvyšování věku odchodu do důchodu vyhání davy lidí do ulic.

Velikou zátěž pro státní rozpočet znamenala covidová opatření, dále energetická krize, spojená s ruskou agresí na Ukrajině. V rozpočtu se nyní musí také počítat s vysokými výdaji na obranu.

Macron jako problém

Ve svém prvním prezidentském období si Emmanuel Macron vybral jako premiéra pravicového politika Edouarda Philippa, a když se ukázalo, že Philippova popularita stále roste, tak byl na jeho místo vybrán nevýrazný Jean Castex.

Čtěte také

Klára Notaro: Francie stárne

Po dalších prezidentských volbách, kdy byl bez lidového nadšení opět zvolen Emmanuel Macron, se premiérkou stala zkušená politička Elisabeth Borneová, tu později vystřídal velmi mladý Gabriel Attal. Minulý rok, těsně před olympijskými hrami, prezident po neúspěchu v evropských volbách nečekaně vyhlásil předčasné volby, ve kterých ale ztratil většinu a pohroužil tak zemi do politické nestability.

Po dlouhém váhání byl na místo premiéra dosazen sedmdesátník Michel Barnier, republikán, jehož snahy reformovat brzdil parlament. Michel Barnier byl po čtyřech měsících vyšachován opozicí a na jeho místo se dostal François Bayrou, jehož plány na ozdravení financí a uhrazení dluhu nyní ztroskotaly. Bayrou ve své závěrečné řeči přirovnal Francii k potápějící se lodi, na které se stále tančí a hoduje.

Nicméně jeho snaha přivést poslance k rozumu a ke skromnosti byla marná. Při hlasování o důvěře Bayrouovi každý hleděl více na osobní či stranické zájmy než na zájmy státu.

Čtěte také

Francouzům vadí Macron a ještě víc škrty. Cestu z dluhové spirály nikdo nenabízí, popisuje Kalenda

Nepoddajná Francie, La France insoumise, pod vedením extrémního levičáka Jeana-Luca Mélenchona, bouří a organizuje manifestace po celé zemi. Poslanecká sněmovna je ideově rozdělena na několik nepřátelských táborů.

Mnohé poslance však spojuje jedna myšlenka, a to, že problémem je osobnost prezidenta Emmanuela Macrona, který vloni destabilizoval zemi rozpuštěním parlamentu, aniž by tak závažné rozhodnutí konzultoval s ústavními činiteli.

71 procent Francouzů je zajedno, že tento prezident, který sice kladně působí na mezinárodní politické scéně, nepřináší své zemi to, co od něho očekávala: stabilitu a prosperitu.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži