Klára Notaro: Jména dětí ve Francii a mateřská dovolená
Ve Francii se rodí méně dětí, než tomu bývalo dříve. Mladé francouzské matky mají v průměru o něco méně než dvě děti, a tak je narození dítěte vzácnou a radostnou událostí, kterou provází klasický hlavolam – jaké jméno pro dítě vybrat. Každá generace je poznamenaná určitou módou křestních jmen.
Nyní se dávají krátká jména. Můžete se vsadit, že prošedivělý dědeček, kterého potkáte na ulici, se jmenuje Jean-Paul, Michel nebo Gérard a že má vnuka jménem Léo, Lucas, Louis nebo Gabriel či Raphaël. Chlapečků s těmito jmény je nyní v jeslích a školkách nejvíc.
Čtěte také
Generace žen, které jsou už v důchodu a které se často jmenují Catherine, Martine nebo Françoise, mají pravděpodobně vnučku nesoucí krátké jméno, jako je Emma, Léa, Louise, Chloé nebo Inès. Loni se ve Francii holčičkám ale nejvíc dávalo jméno Jade, to znamená zelený drahokam nefrit... Právě jméno Jade vybral pro svou dceru před 17 lety oblíbený zpěvák Johny Hallyday.
Ke dvaceti nejčastějším jménům pro novorozené kluky patří jméno Mohamed – to je ostatně nejběžnější mužské jméno na světě.
Kojení jako zvířecí zvyk?
Šťastní rodiče si miminko doma moc neužijí, protože mateřská dovolená je ve Francii krátká, jen tři měsíce po narození dítěte. Otcovská dovolená trvá tři týdny. Potom nastává problém: komu dítě svěřit? S pomocí babiček ve Francii nikdo nepočítá, výjimečně na venkově. Buď jsou babičky mladé a chodí do práce, anebo si chtějí užívat důchodu. Mladé rodiny se také často přestěhovaly za prací nebo studiem daleko od rodičů.
Čtěte také
Pracující maminky touží umístit své miminko do jeslí, kterých je ve Francii nedostatek. Jesle přijímají děti od dvou měsíců. Pracují zde vyškolené pracovnice a dítěti se dostane velmi dobré péče. Nevýhodou je, že po pár týdnech si děcko z jeslí přinese rýmu a kašel a dostane první antibiotika.
Jinou možností je svěřit dítě chůvě, která buď dochází do rodiny, a to je drahá záležitost, nebo si bere několik dětí k sobě domů. Ve velkých městech to jsou často ženy z rovníkové Afriky, které zanechaly své vlastní děti doma a odjely vydělávat peníze do Evropy, aby jejich děti mohly chodit do školy. Není výjimkou, že tyto chůvy jsou ve Francii bez řádného povolení. A tak mnoho francouzských miminek slyší svou mateřštinu jen večer a vyrůstá spíš v jazykovém prostředí afrických jazyků.
Mladé francouzské matky, které musí nastoupit do práce tři měsíce po porodu, často ani nekojí – 40 procent dětí nikdy neochutná mateřské mléko. Svěřovat děti chůvám nebo kojným patřilo odjakživa k francouzskému způsobu života, do 20. století se o kojení běžně mluvilo jako o zvířecím zvyku. Proti tomuto názoru marně bojoval třeba osvícenský filozof Jean-Jacques Rousseau.
Čtěte také
V 19. století bylo běžné miminko poslat k chůvě na venkov, například z Paříže do vzdálené Bretagne. Úmrtnost kojenců zasílaných drožkou na venkov byla padesátiprocentní. Svoje novorozené děti posílaly na venkov nejen dělnice, ale i dobře situované ženy. Dítě se od chůvy vracelo do své prakticky neznámé rodiny až v předškolním věku.
Dlouhodobé kojení je ve Francii stále výjimkou a nyní je záležitostí spíše maminek s vyšším vzděláním nebo pokročilejšího věku. Mladé ženy ve Francii se nijak proti tak krátké mateřské dovolené nebouří, naopak, těší se do zaměstnání. Ve Francii se zaměstnanost žen považuje za společenský pokrok a za záruku samostatnosti – malý Léo a malá Jade si užívají rodiče jen o víkendu.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
