Klára Notaro: Jak vidí válku na Ukrajině obyčejní Francouzi
Ve Francii panují sympatie vůči Rusku historicky, kupodivu od dob Napoleona, jehož tažení do Ruska bylo velkou vojenskou prohrou. Ukrajina je ve Francii méně známá a v minulosti se často psalo o tamní korupci.
Ruská kulturní diplomacie si uměla naklonit přízeň Francouzů. Před pár lety se jí povedlo dosáhnout povolení ke stavbě pravoslavného chrámu se zlatými kopulemi nedaleko Eiffelovy věže. O to větší bylo překvapení, když Rusko napadlo Ukrajinu.
Čtěte také
Francouzská republika pomohla Ukrajině od začátku války více než miliardou eur, což je relativně méně, než Ukrajině věnovaly jiné, menší evropské země. Francie dodává ukrajinské armádě moderní děla Caesar francouzské výroby, různý vojenský materiál a léčí ukrajinské vojáky ve svých nemocnicích.
Kromě pomoci ze strany státu se ve Francii spontánně zrodila silná vlna podpory. Vojenskou agresi odsoudila valná většina obyvatelstva.
Do pomoci na Ukrajině i uprchlíkům ve Francii se účinně zapojily i přes jazykovou bariéru různé dobročinné spolky a organizace, které jsou dodnes pro napadenou zemi a Ukrajince silnou pomocí.
Veřejné mínění ruskou agresi odsuzuje, ale poslat své vojsko bojovat po boku ukrajinské armády by Francouzi nechtěli.
Příliš vzdálený konflikt
Lidé ve Francii vnímají válku na Ukrajině jako konflikt vzdálený: Ukrajina je daleko a Francouzi se válečným konfliktem na Ukrajině i přes silnou medializaci příliš nezaobírají. Zajímá je drahota, cena benzínu a elektřiny a hlavně sucho a to, jak adaptovat zemědělství na nové klimatické podmínky. Letošní léto bylo ve Francii tak horké a suché, že se zájem obyvatelstva přesunul na urgentní téma klimatických změn.
Čtěte také
Na problém s dodávkami plynu z Ruska a s ním související zvyšování cen elektrického proudu se ve Francii nahlíží překvapivě z úhlu sebekritického: jak mohla Francie dospět tak daleko, že se musí dovážet elektřina ze sousedních zemí, jak je možné, že zásobníky plynu nejsou zcela zaplněné a že dodávky jsou více než nejisté ?
De Gaullova teze, že prosperující stát musí mít hojnost levné energie, jejíž zdroj viděl v jaderných elektrárnách, byla totiž po desetiletí francouzskými politiky opomíjená. Sám Emmanuel Macron na začátku svého prvního mandátu slíbil, že bude postupně zavírat jaderné elektrárny a nahradí je méně účinnými větrnými elektrárnami. Po německém vzoru bylo jádro odsouzeno coby neekologické. A tak se ve Francii přestali školit odborníci na jádro: odborníci na všech úrovních, od údržbářů po inženýry.
A nyní se ukázalo, že jaderné elektrárny, i ty nejnovější, mají problémy s korozí a většina je mimo provoz.
Jak se ale bude ve Francii v zimě topit? Jak bude fungovat průmysl? Jaká bude úroda? Těmito otázkami se nyní zabývá každá francouzská domácnost víc než situací na Ukrajině.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Související
-
Jan Fingerland: Sladká Francie má plán na mír pro tuto dobu
Francouzský prezident Emmanuel Macron je připraven pomoci. Například narýsovat cestu k míru mezi Ukrajinci a Rusy, a dokonce při tom něco obětovat – i když ne ze svého.
-
Petr Janyška: Francie se mobilizuje pro Ukrajinu
Paříž a Kyjev jsou dva konce Evropy, dělí je dva a půl tisíce kilometrů. Ve Francii nežije větší ukrajinská komunita, ta se odhaduje jen na několik desítek tisíc osob.
-
Klára Notaro: Prezidentské volby a jedna temná stránka z dějin Francie
Francouzské dějiny mají pár temných stránek, o kterých se v učebnicích moc nemluví. Jednou z nich je přijetí alžírských vojáků ve Francii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
