Klára Notaro: Jak a proč se začíná měnit zemědělství ve Francii
Málokteré odvětví láká mladé lidi ve Francii tak málo jako zemědělství. Zvolit si práci v zemědělství znamená mít nejisté příjmy a podřídit soukromý život zájmu hospodářství. Čekat na déšť, obávat se krupobití, jarního mrazu.
Na venkově vědí, že starší generace se zadlužila na nákup strojů a že často neměla na splátky kvůli špatné úrodě nebo poklesu cen plodin. Hodně se psalo o tom, jak staří zemědělci trpí chorobami, které způsobilo zacházení s chemikáliemi proti plevelu nebo hmyzu.
Čtěte také
Než vypukla pandemie covidu, tak se o konvenčním zemědělství mluvilo s despektem. Poukazovalo se na ničení krajiny, na přeměnu menších polí v nedohledné lány, na monokultury kukuřice náročné na vodu, na zalévání polí i v pravé poledne, na hospodaření podle evropských dotací, a ne podle zdravého rozumu v souladu s přírodou a místními podmínkami. Odsuzovalo se špatné zacházení se zvířaty. Této tvrdé kritice konvenčního zemědělství se ve Francii říká agribashing.
Za morálně bezchybný protiklad se považovalo bio hospodaření. Složité zásobování obyvatelstva během epidemie, válka na Ukrajině a krize exportu ukrajinského obilí ale pootočily úhel pohledu na konvenční způsob hospodaření a na zemědělce se najednou pohlíželo vlídněji, jako na lidi, kteří se starají, děj se co děj, aby Francie měla co jíst.
Čirok a pistáciové sady
Ale protože veřejné mínění je vrtkavé jako počasí, které nám letos přineslo historické sucho, vedro, požáry lesů a bleskové záplavy, tak je konvenční zemědělství znova označováno jako silně nevhodné.
Čtěte také
Už ale nejde o agresivní agribashing ze strany ekologů – idealistů z Paříže, ale jen se konstatují holá fakta: je tu suchá krajina, lány vyschlé kukuřice dotované Evropskou unií, rozorané meze a pokácené aleje kvůli zisku z každého čtverečního metru, umělé nádrže vody a monokultury. Někde se za pomoci fytosanitárních prostředků pěstují rostliny na výrobu metanu.
Tato situace ukazuje limity dnešního zemědělství. Proto se nyní ve Francii plánují velké změny. Jižní Francie hledá inspiraci v zemích, kde je větší teplo a větší sucho – například namísto pšenice nebo kukuřice se ve Francii začíná pěstovat čirok neboli sorgho, obilnina oblíbená zejména v rovníkové Africe. Vysazují se pistáciové sady.
Omezuje se chov skotu, protože dobytek vedro těžko snáší a není pro něj dostatek pícnin kvůli suchu. Na vinicích v Provence a v kraji Bordeaux se nyní sází odolnější odrůdy révy. A vinná réva se začíná pěstovat i tam, kde se jí dosud nedařilo – například v Bretagni a v severní Francii.
Čtěte také
Zemědělci budou muset v budoucnu být méně specializovaní a pěstovat nejrůznější plodiny na menších polích ohraničených stromy. Bude se víc pěstovat nenáročný len, který se dá využít nejen v potravinářském a oděvním průmyslu, ale i jako náhrada plastu.
Je jasné, že dosavadní způsob zemědělství ve Francii je neobhajitelný a že se musí rychle změnit. Doufejme, že se této výzvy chopí mladá generace a že se jí povede adaptovat zemědělství na nové klimatické podmínky.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
