Klára Notaro: Drogy ve Francii, výnosný byznys s pevnými pravidly

Tyto čtvrti ovládly drogové gangy. Těmto místům se říká „ztracená území republiky“ podle knihy líčící školní prostředí na předměstích.

Čtěte také

Klára Notaro: Islamo-levičáctví ve vysokém školství

Na předměstích obývaných spíš chudší společenskou třídou, často nefrancouzského původu, se politikové dlouhodobě nijak neangažovali, protože zde lidé nechodili k volbám. Sídliště, kde je vysoká nezaměstnanost, se postupně degradovala. Mladí muži se pustili do lukrativního obchodování s drogami. Denně se ve Francii spotřebuje asi jeden a půl tuny marihuany, lidé si jezdí nakoupit drogy na okraj města nebo si je dají poslat poštou.

Příjezdové silnice do těchto čtvrtí jsou hlídány chlapci, kteří upozorní své šéfy, když přijíždí cizí auto. Draze oblečení prodavači drog s mobily v ruce postávají kolem vchodů do paneláků, blahosklonně nechávají projít nešťastné obyvatele domu a čekají na zákazníky. Hierarchie je pevná, platy jsou dobré i kluci za hlídání mají odměnu, která se hodí jejich maminkám. Obchod s drogami na předměstích je zdrojem obživy mnoha lidí, kteří se jinak na trhu práce nemohou nebo nechtějí uplatnit.

Takzvaný rekreační účel

Skupiny překupníků brání svoje teritoria, a tak na černém trhu nakupují zbraně. Většina islámských teroristů, kteří spáchali atentáty ve Francii, byla dříve odsouzena za obchod s drogami.

Čtěte také

Petr Janyška: Francie dva roky po požáru obnovuje katedrálu Notre-Dame

Drogy po desetiletí francouzská média líčila jako něco spíš pozitivního, vlastního umělcům a bohémům. Ale teď se přístup k takzvaným měkkým drogám mění, protože se psychiatrické kliniky zaplnily schizofreniky, dlouhodobými uživateli právě těchto drog. Premiér Jean Castex se nedávno jasně vyjádřil, že volný prodej konopí nepovolí.

Jak se marihuana do Francie dostane? Z Maroka přes poušť do Senegalu a dál nákladními loděmi. Nebo přes Gibraltar a Španělsko – buď malými ponorkami, anebo na plachetnicích či objemných nákladních lodích, které jsou těžko kontrolovatelné. A potom kradenými auty jedoucími šílenou rychlostí po dálnicích do Francie, takzvanými go fast.

Pro obchodníky s drogami je snadné uplatit úředníky v zemích, kde mají nízké platy, jako třeba v Latinské Americe, odkud se vyváží kokain. Nejběžnější cesta kokainu je lodní doprava na francouzský Martinik a odsud letecky do Francie.

Čtěte také

Klára Notaro: Koronavirus – Paříž kontra Marseille

Od 50. let se ve Francii na obchod s drogami specializovali zločinci z Korsiky a z Marseille, kteří se do té doby věnovali loupežím. Obchodování s drogami se ukázalo být méně nebezpečné a výnosnější. Nyní trh s drogami ve Francii ovládají hlavně Alžířané, Maročané a Afričané, kterým úspěšně konkurují Albánci, dovážející vlastní konopí.

Špinavé peníze z prodeje drog se hromadí, a tak jako houby po dešti vznikají restaurace, kebaby, masážní salony, staví se honosné vily. Dříve hotovost ukládali narkomafiáni do bank na ostrovech, kam nedohlédnul žádný daňový úřad. Po finanční krizi v roce 2008 se ale už velké banky takových peněz nezříkají.

Francouzi si ani neuvědomují, že pár gramů marihuany nebo jiné drogy, které si kupují za takzvaně rekreačním účelem, procestovalo půl světa díky podvodům, násilí a korupci.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži