Klára Notaro: Koronavirus – Paříž kontra Marseille
Nedá se tvrdit, že by koronavirus ve Francii něco oživil, naopak. Ale přece něco málo. Oživil třeba prestiž televize, o které se říkalo, že je oblíbená jen u starší generace, protože mladí mají internet, seriály, sociální sítě.
Během epidemie se ukázalo, že televize splnila dokonale svou společenskou roli. Podpořila školní výuku, vysílala pořady s cvičením pro Francouze, kteří na jaře nemohli z domova skoro ani na krok, a byla vlídnou společnicí pro miliony lidí.
Čtěte také
Koronavirus také probudil sympatie obyvatelstva k málo placeným vyčerpaným zaměstnancům nemocnic.
Soucit veřejnosti se zdravotníky zosobnil starší pán, důchodce, který nedávno vyhrál 200 milionů eur v loterii. Výherce prohlásil, že velkou část peněz věnuje těžce zkoušeným nemocnicím a založí charitativní nadaci. Řekl: „Tou pravou výhrou bude, když moje nadace bude dobře sloužit lidem.“
Made in Marseille
Koronavirus posílil, a to je méně radostné, také lokální šovinismus. Oživil stará klišé, která označují sever Francie s hlavním městem Paříží coby namyšlený a jih Francie jako zem, kde žijí kurážní a dobří lidé.
Dvě města: Paříž kontra Marseille. Dva fotbalové kluby: Paris Saint-Germain proti Olympique Marseille. Dva způsoby vaření – na severu se vaří na másle, to je jemnější, na jihu zase na olivovém oleji, to je přece zdravější! Sever, kde se pije pivo, proti jihu, kde se pije červené víno. Šedivá Paříž, kde se rozhoduje o celé zemi, a pestrobarevná Marseille, která si to nenechá líbit.
Čtěte také
Pařížští vědci totiž nedovedli jasně vysvětlit, ostatně jako nikdo na světě, jaká je vlastně ta nová choroba, jak se chová, jak se léčí. Vážní a unavení profesoři medicíny ovládli mediální prostor a z obrazovek zasmušile oznamovali, jak epidemie postupuje a kolika lidem vzala život.
Jako posel dobrých zpráv byl vnímán specialista na infekční choroby, profesor mikrobiologie Didier Raoult z Marseille, sympatický muž s dlouhými šedými vlasy, který vypadá spíš jako rocková hvězda než jako lékař. Klidným tónem oznamoval, že epidemie je na ústupu a že těžké případy úspěšně léčí hydroxychlorochin, přípravek běžně používaný na léčbu malárie.
V Paříži se o účinnosti pochybovalo, zato Marseille vypukla v jásot. Profesor Raoult se stal hrdinou. Odborníci, kteří poukazovali na nedostatek jasných důkazů účinnosti tohoto antimalarika proti covidovému onemocnění, byli považováni za trapné škarohlídy.
Popularita profesora Raoulta vzrostla do té míry, že když večer odcházel z nemocnice, tak ho zdravilo veselé troubení shromážděných taxikářů, a mezi mladými muži, lokálními patrioty, se rozšířila móda tetování portrétu slavného lékaře s rozevlátou hřívou s nápisem Made in Marseille.
Čtěte také
Praxe však ukázala, že lék proti malárii není vhodný a že může mít nežádoucí účinky na srdce.
Lékařská komora proto podala na profesora Raoulta stížnost, že propagoval neosvědčenou léčbu bez seriózního výzkumu.
Nyní se starosti Francie mění – pomalu, dramaticky pomalu, se tu rozjíždí očkování. A Francie se začíná zase znova dělit, tentokrát ne na sever a na jih, ale na ty, kteří očkování nevěří, a na ty, kteří ho vítají jako příslib návratu společnosti do normálního života.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
