Klára Notaro: Diktát na Elysejských polích
Často se ve Francii stává, že se v samoobsluze někteří zákazníci obracejí k dalším nakupujícím s prosbou, aby jim přečetli, co je napsáno na tom či onom výrobku. Někdy se omlouvají, že zapomněli brýle, jindy řeknou, že neumí číst. Nikoho to nepřekvapí.
Ve Francii žije dva a půl milionu negramotných lidí. Valná většina se narodila ve Francii, ale ve škole se nenaučili číst a psát tak, aby byli schopní si přečíst i krátké zprávy a zkontrolovat účtenku v obchodě. Většinou jsou zaměstnaní a včlenění do společnosti i přes tento hendikep. Jsou zemědělci, rybáři nebo pracují na stavbách.
Čtěte také
Vyšší negramotností je postižen sever Francie a zámořské departmenty. Nejvíce negramotných lidí žije na ostrově Mayotte, kde umí číst a psát jen slabá polovina obyvatelstva.
Důvodem negramotnosti bývá složité rodinné prostředí, nemoci, nehody, ale i škola, která některým dětem nedokáže přátelsky otevřít cestu k vědění.
Můžeme také ukázat prstem na ideálního viníka, na kterého můžeme svést neúspěchy při výuce. Je jím samotná francouzština, nádherný jazyk se složitým pravopisem, který by si zasloužil reformu. Jenže francouzský pravopis je nedotknutelný monument, duše Francie, za kterou bojují i ti, co píší s chybami.
Čtěte také
Součástí výuky jazyka jsou diktáty. Kolik dospělých má špatné vzpomínky na jednotvárný hlas diktujícího učitele a na kritické poznámky napsané červeným perem. Jejich trauma bylo tak silné, že se ve Francii dokonce jednu dobu od diktátů upustilo, což se promítlo na úroveň znalostí.
Lidé čtou méně než dřív, a přitom právě četbou se pravopis procvičuje.
Čtěte také
Literaturu a četbu ve Francii propagují v televizi oblíbené literární pořady, které vedou literární kritici, doslova mediální hvězdy. Jsou to tři generace literátů: miláček národa Bernard Pivot, který po desetiletí vedl úspěšný pořad Apostrophes, po něm nová literární díla v televizi představoval Francois Busnel v pořadu La Grande Librairie, to znamená Velké knihkupectví. Nyní tento kulturní pořad vede Augustin Trapenard.
S nápadem udělat z pravopisu a z diktátu společenskou zábavu přišel Bernard Pivot v osmdesátých letech. Od té doby se každoročně pořádají diktáty pro veřejnost, pro děti i dospělé. Jsou organizované nejen v knihovnách a ve školách, ale třeba i v cirkusu nebo v muzeu. Letošní diktát se odehrál první červnovou neděli v Paříži: na Elysejských polích.
Obrovská legrace
Les Champs Elysées, Elysejská pole, je dlouhá široká třída, která se změnila v opravdovou třídu jako ve škole s obrovskou tabulí – to bylo plátno, na kterém byl vidět moderátor předčítající úryvek z Listů z mého mlýna od Alphonse Daudeta.
Čtěte také
Elysejská pole jsou normálně důležitou dopravní tepnou, ale pro akci nazvanou Obrovský diktát byl provoz odkloněn a na vozovce bylo instalováno přes 1700 stolků a židlí pro šťastlivce, kteří byli vylosováni. Ve stejný den se diktát pro velký zájem konal třikrát.
Desetileté děti považovaly text za obtížný, zato dospívající a další generace si diktát užili.
Jak velký dopad mají pravopisné happeningy na negramotnost obyvatelstva zatím není jasné.
Ale je jisté, že se organizátorům podařilo ukázat, že diktáty mohou být obrovská legrace.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
