Klára Notaro: Crack a mateřská školka

5. únor 2023

Každé ráno se ve Francii na ulicích objeví rodiče s malými dětmi, které vedou do školky. Když cesta vede parkem, tak děti vesele pobíhají. To však není možné všude kvůli bezpečnosti.  V Paříži v 18. okrsku se nachází škola nesoucí jméno Charles Hermite, podle slavného matematika. K této pěkné  budově vede cesta, kde nyní přebývají uživatelé drog.  

Čtěte také

Jsou jich desítky a město se marně snaží je odsud dostat. Tito lidé přišli ze všech koutů světa a už nemají jinou životní vizi, než sehnat další dávku cracku. Crack je silně návyková droga, smíchaná z kokainu a různých chemických přípravků. Je poměrně levná, a proto se jí říká droga chudých.

Drogově závislí lidé žijící na ulici jsou vychrtlí, zubožení a mnozí z nich ztratili lidskou důstojnost. Pohled na ně vzbuzuje soucit, stud, odpor, nepochopení. Žebrají nebo kradou, aby si mohli koupit drogy od  překupníků, kteří jsou ve stejném stavu jako oni. Nešťastní a závislí.

Rodiče se snaží děti uchránit pohledu na zdrogované lidi, na násilí, kterého se dopouštějí. Po mnoha protestech rodičů doprovází děti na cestě do školy policie. Policejní doprovod dětí ale není žádné řešení.

Život ve Stalincracku

Lidé závislí na cracku nejsou v Paříži novinkou. Obyvatelstvu komplikují život už léta. Jejich působištěm je severovýchod Paříže. Stovky lidí se závislostí se zdržovaly u stanice metra Stalingrad, kterému se také říká Stalincrack. Zde žili uprostřed odpadků a krys. Místní lidé si stěžovali a policisté toxikomany evakuovali.

Stejné tábory nebezpečných nešťastníků vznikly v nedalekých parcích. Občasné zátahy policie a zničení tábořišť problém jen odsouvají.

Jaké jsou možnosti?

Odpovědi na tuto palčivou otázku jsou různé. Vytvořit uzavřená místa, kde lidé budou brát drogy pod dohledem zdravotníků. Problém je však v tom, že žádní obyvatelé města nechtějí mít podobné centrum v sousedství.

Čtěte také

Další možností je zapojit více sociálních pracovníků a pokusit se včlenit drogově závislé do společnosti, najít jim práci. Nabídnout jim budoucnost. Anebo vykázat je z Paříže. To ale silně poškozuje města na periferii, která mají i tak dost chudého obyvatelstva.

Odpověď ze strany státu je po formální stránce jasná – tato situace je nepřípustná a stát bude konat,  ale ve skutečnosti se ukazuje, že je nedostatek policistů, kteří by obchodování s drogami zamezili, a že není dostatek vůle proti tomuto zlu radikálně zakročit. Poukazuje se na to, že ti lidé trpí a že je třeba jim pomoci. Méně se přihlíží k tomu, že trpí i okolní obyvatelstvo, které se bojí z domu.

Leckde se vytváří jakási občanská domobrana, ale ta nemá k boji proti drogám oprávnění ani prostředky.

V létě příštího roku se v Paříži budou konat Letní olympijské hry, a socialistická starostka Paříže Anne Hidalgo se bude muset postavit čelem k problému stanových lágrů s trosečníky lidské společnosti. Mohou být nebezpeční a poškozují obraz hlavního města.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži

autor: Klára Notaro
Spustit audio