Když se blíží nebezpečí, čeští politici to vyřeší zavřením očí, míní matematik Levínský

Levínský, který působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Centru pro modelování biologických a společenských procesů, jedním dechem dodává, že není specialistou na důchodovou reformu, a to přesto, že má doktorát z ekonomie.

Férový způsob komunikace není v tom, že vláda o něčem ví rok a tváří se, že se to neděje.

„Když dnes Emmanuel Macron říká, že za reformou stojí a padá a že chce zvednout hranici odchodu do důchodu z 62 na 64 let – a tím se chce zapsat do dějin a to bude to ono, tak nevím, proč se nenajde český politik, který něco prosadí a vyřeší, projede to jako buldozer a pak ho to zničí – a on bude mít po dvou letech od politiky pokoj. Pak může jezdit na kole, na běžkách a žít normálním životem,“ nastiňuje s nadsázkou.

Těžko uvěříte ale lidem, jako je Marek Benda, který těžko může mluvit o světě mimo sál Sněmovny.

„Má víra a optimismus v lidstvo je téměř nekonečná. Věřím, že lidé rozumějí tomu, co se děje a je jim to potřeba férově komunikovat. A není férový způsob komunikace, že vláda o něčem ví rok, tváří se, že se to neděje a pak přijde se stavem legislativní nouze,“ myslí si Levínský.

Čtěte také

Covid a nová vláda? Od té předchozí se moc neliší – také reaguje pozdě, jen to dělá noblesně, myslí si matematik Levínský

A pak se podle něj špatně komunikuje to, co už je víceméně myšleno dobře. „Zase je to pro politiky výzva, aby hráli tuto věc jinak.“

„Samozřejmě, těžké je ale uvěřit lidem, jako je například Marek Benda, který těžko může mluvit o světě mimo sál Sněmovny, protože v ní sedí asi 754 let – nebo tak nějak přibližně,“ dodává matematik.

Experiment s lidským chováním

V poslední době se Levínský věnuje experimentům s lidským chováním. „Experimentuje se tak, že si v pondělí pozvete lidi do laboratoře a zadáte jim nějakou hru, kterou hrají. V úterý pozvete další, zadáte jim tu stejnou hru, ale nějaké slovo změníte a díváte se na to, jak se zachovají,“ popisuje.

Jedna z her, se kterou odborníci pracují už od 80. let, je založena na principu, kdy najednou spadne ze stropu tisícikoruna a člověk se má rozhodnout, jak se o ni rozdělí se svým sousedem. Ten ale musí být spokojen, protože jinak o peníze přijdou oba.

Čtěte také

Důvěra v lidi je obecně malá, domnívá se matematik René Levínský

„My pak hledáme něco, co je robustní, něco, jak se lidé chovají stejně po celé planetě. A je zajímavé, že v této hře dají všude na světě sousedovi 400 korun, protože stovku nikde nepřijímají.“

„V Lipsku se to začalo hrát s primáty, se šimpanzi, kde šlo o deset banánů. Ten šimpanz tomu velice dobře rozumí, jeden to rozdělí a druhý zatáhne za provázek, když se mu to nelíbí a všechny banány spadnou, nastane všeobecný šimpanzí smutek. Ale když pak viděl jeden banán, tak si nemohl pomoc a vždycky si ho vzal, jemu stačil.“

„V tom vidíte, že neoklasická ekonomie, jak byla velmi pregnantně zformulována v 80. letech, chicagská škola atd., je dobrá teorie, že funguje vlastně strašně dobře. Jsou tady živé bytosti, které mají rády něco málo než nic, ale tohle platí zejména pro šimpanze. Prostě ta teorie je dobrá pro šimpanze, ale nefunguje pro lidi. Protože lidé jsou podstatně víc altruističtí a mají jiné motivace než jen sebrat jeden banán a prchnout,“ uzavírá.

Celou Osobnost Plus Barbory Tachecí a René Levínského najdete v audiozáznamu.