Kdyby bylo možné neumřít, on by zůstal. Vladimiru Vysockému by bylo osmdesát let

25. leden 2018
02815322.jpeg

Ve čtvrtek by se dožil 80 let Vladimir Semjonovič Vysockij. Když se v roce 2010 Rusů sociologové ptali, kdo byl jejich idolem ve 20. století, neobjevili se na prvních místech Lenin ani Stalin, ale kosmonaut Jurij Gagarin a hned po něm Vladimir Vysockij. Geniální divadelní a filmový herec, básník a bard. Jeho písničky ve své době zněly z každého otevřeného okna prakticky každého sovětského bytu. Už za svého života se Vysockij stal mýtem.

„Takoví lidé jako on nebo Okudžava v pravý čas přicházejí na svět a ve správnou chvíli ho opouštějí. Žijí totiž podle určitého zákona, který je vyšší a spravedlivější než u většiny lidí. Kdyby bylo možné neumřít, on by zůstal,“ vzpomíná na svého otce Nikita Vysockij.

Nikita Vladimirovič nesouhlasí s názorem, že Vysockij byl v Sovětském svazu absolutně a všemi milovaný: „Mýtus, nebo spíš názor, že Vysockého milovali všichni, je nepravdivý. Povím vám jeden příběh. Natáčel jsem film v Tádžikistánu v době, kdy tam ještě neskončila válka. Jako producent jsem odpovídal za celý štáb. Dokončili jsme natáčení a měli jsme se vrátit do Moskvy.

Vlaky ale přestaly jezdit a letadlo létalo jen dvakrát týdně. Koupit letenky bylo zhola nemožné. Odjeli jsme proto na vojenské letiště, kde právě nakládali obrovské letadlo. Přistoupil jsem k plukovníkovi, který tomu všemu velel. Vysvětlil jsem mu, v jaké jsme situaci, že ženy a nemocní potřebují v první řadě odletět domů a řekl jsem, že jsem synem Vysockého.

Nikdy jsem toho nezneužíval, až teď. Velitel odpověděl: ‚Vy rozhodně nikam nepoletíte.‘ Kdybyste mi neprozradil, kdo jste, možná bych vás na palubu pustil. V Tádžikistánu zuřila občanská válka a Sovětský svaz se právě rozpadal. Plukovník ukázal na běžence kolem a řekl: ‚Tohle všechno je kvůli vašemu otci!‘ Až jsem si z toho sedl na zadek. Tohle jsem nečekal.“

Vladimír Vysockij ale nakonec svému synovi a jeho štábu odněkud shůry pomohl: „Dopadlo to dobře, letadlo rolovalo, zátarasy uklidili a plukovník odjel. Před koncem ranveje se ale letadlo otočilo, vrátilo se a po schůdcích ke mně sestoupil jeden z pilotů. Povídá: ‚Slyšel jsem, o čem jsi s plukovníkem mluvil. Přiveď sem svůj štáb.‘ Takže oni sehráli, že startují, ale pak se pro nás vrátili. Pilot vysvětlil: Tvoje filmy neznám. ‚Dělám to kvůli tvému otci.‘

Bylo to tak i tak. Vysockij spojoval i rozděloval. Pro někoho byl důležitý a blízký, pro jiného absolutně upřímně nepřijatelný. A takových bylo taky hodně. Táta to chápal. V tom nebyla jeho slabost, ale síla. Ne že by jim odpouštěl, on to prostě bral jako hotovou věc.“

Dalším mýtem je například to, že Vysockého zakazovali jenom komunisti nebo úředníci. „Točil se film Sannikova země. Otec tam měl hrát jednu z rolí a zpívat písničku Koně k nezkrocení. Už měl podepsanou smlouvu a v kapse lístky na vlak. Rozhodnutím tvůrčího kolektivu ho ale z filmu na poslední chvíli vyškrtli. Spojili se proti němu kolegové – velmi vážení lidé, národní umělci. Nebyla v tom závist, protože jim nic nechybělo. Oni si jen zcela upřímně mysleli a otci říkali, že to, čím se zabývá, není poezie, a že na něj lidé zapomenou,“ vzpomíná jeho syn.

Ruská známka s portrétem Vladimira Vysockého z roku 1999

Nikita Vysockij si proto nemyslí, že by jeho otec, kdyby se dožil dneška, mohl ruskou společnost sjednotit. „Myslím si, že on by teď znovu do společnosti vnesl to rozdělení, které existovalo i za jeho života. On by vyostřil současné konflikty. Představa, že by jako lékař přišel, mávnul kouzelným proutkem a všechno by se vyřešilo, je mylná. Myslím si, že ve svém životě vykonal přesně tolik, kolik bylo zapotřebí. Do posledního písmene.“

Otce ale bylo těžké pochopit, přiznává Nikita Vysockij: „Řeknu vám rovnou, že jsem ho začal chápat v den, kdy ho pohřbili. Bylo mi 16 a najednou mi došlo, že ho vůbec neznám. A že to, co o něm vím, není nic. Věděl jsem, že je populární a že ho lidé mají rádi, ale od 25. července 1980, kdy zemřel, se pokouším ho pochopit. A chtěl bych se ho na pár věcí zeptat. Třeba na smysl života. A co bych mu řekl já? To je jednoduché. Že ho mám rád.“

Poslechněte si celý pořad Zaostřeno, kde na Vladimira Vysockého vzpomínají i jeho kolegové a přátelé.