Kdo žene zemi do izolace

2. červen 2003

Otázka vstupu ČR do EU se v těchto dnech stává právem hlavní otázkou vnitropolitického dění. Budeme-li nebo nebudeme členy EU, se rozhodne v referendu už ode dneška za 11 dní a snad nelze vůbec pochybovat o tom, že výsledek referenda bude mít pro nás pro všechny vskutku osudový význam.

Na tomto faktu nemění nic skutečnost, že skoro třetina našich spoluobčanů - asi 32 % - si podle průzkumů veřejného mínění neví s touto otázkou rady: nejsou prozatím rozhodnuti, zda se referenda zúčastní a pokud by se ho zúčastnili, ještě nevědí, zda se vysloví "pro" či "proti" našemu vstupu do unie. To je samo o sobě pozoruhodné a taky varovné, že v tak důležité otázce tolik lidí u nás váhá s odpovědí.

Ačkoli renomované agentury jistě provádějí průzkumy veřejného mínění poctivě a jejich výsledky zpracovávají svědomitě, jejich statistické odhady se mohou nakonec od skutečných výsledků referenda ještě významně lišit - právě proto, že je zde tolik nerozhodnutých. Názorně jsme takové překvapení mohli sledovat v neděli po obědě v televizi Prima, kde během známého diskusního pořadu hlasovala telefonicky většina diváků "proti vstupu ČR do EU podle přístupové smlouvy". Možná by se dalo namítnout, že toto hlasování bylo jenom dílčí a výběrové - týkalo se přece jen diváků zmíněného pořadu a z nich jen těch, kdo se odhodlali telefonicky vyjádřit své preference. Výsledek hlasování možná také těsně souvisel s předcházející diskusí, v níž měla skoro hlavní slovo čelná představitelka našich komunistů. Přesto je to další varovný příklad, že by se dosavadní odhady veřejného mínění ještě nemusely splnit.

V jiné nedělní televizní diskusi kritizoval místopředseda Senátu Jan Ruml opoziční ODS, že svým současným postojem k Evropské unii "jen straší lidi" a že tak vlastně "vede zemi do izolace". Něco na tom je: ODS sice ústy svého předsedy Mirka Topolánka nedávno jasně deklarovala podporu EU (a to i přes různé výhrady k jejímu budoucímu uspořádání) a vyhlásila, že doporučuje svým stoupencům, aby v nadcházejícím referendu hlasovali pro vstup ČR do EU, ale někteří vysoce postavení představitelé této strany dávají nadále najevo, že se s tímto názorem neztotožňují. Konkrétně třeba poslanec parlamentu Martin Říman, který usedl v témže televizním pořadu naproti Janu Rumlovi, se nijak netají tím, že nehodlá hlasovat pro náš vstup do unie. Stejně se vyjádřil i místopředseda ODS Ivan Langer v rozhovoru pro Lidové noviny, kde doslova řekl: "myslím, že v ODS v tomto smyslu panuje zdravé klima. Není to jednohlasné mávání mávátkem nebo praporkem s logem EU." (konec citátu)

Těžko říct, co ale Ivan Langer považuje za zdravé klima. Nikomu u nás přece nejde o nějaké mávání mávátkem anebo praporkem EU. Připravuje se naopak referendum, které rozhodne o tom, jestli vstoupíme do západoevropských struktur anebo nikoli - a nikdo přitom nepropadá nemístné euforii. Je to docela vážná věc. A přirovnávat v představách eventuelní oslavu vstupu ČR do EU k někdejším 1. májům, kde se to desetitisíci mávátky a praporky jen hemžilo, je celkem směšné a naprosto neadekvátní. Spíše to ukazuje na hluboké neznalosti a nepochopení toho, co bude pro nás vstup do unie znamenat. A co by to znamenalo, kdybychom tento krok odmítli.

(Ivan Langer se mylně domnívá, že odmítnutím by se nic nezměnilo, "jen bychom se neúčastnili - jak říká - vymýšlení evropského prezidenta, evropského ministra zahraničí a evropské charty..." To je hodně naivní pohled!)

Pánové Říman a Langer mají samozřejmě právo na svůj názor. Jak ale k tomu podotkl politolog Jiří Pehe, těžko by mohli po našem vstupu do EU zastávat vysoké vládní funkce. Oba totiž nyní zasedají ve stínové vládě: Ivan Langer je stínovým ministrem vnitra a Martin Říman stínovým ministrem dopravy. Pokud tedy jejich pohled na EU v referendu nezvítězí, měli by z toho asi pro sebe vyvodit důsledky a těchto svých funkcí se vzdát. Nikdo je k tomu samozřejmě nemůže nutit, ale jasno by si měla v té věci udělat především ODS. Nebylo by přece z politického ani z lidského hlediska správné, aby v budoucnosti byli nuceni provádět proevropskou politiku lidé, kteří s ní evidentně bytostně nesouhlasí.

Ministerské funkce budou moci jistě i nadále zastávat i ti, kdo mají vůči EU dílčí výhrady a přitom naše členství obecně podporují, avšak nikoli asi ti, kdo EU zásadně odmítají. Nepůjde vůbec o vymýšlení evropského prezidenta, ale o zavádění evropských standardů na jim svěřených úsecích našeho života.

autor: Jan Bednář
Spustit audio