Kdo vystřídá egyptského prezidenta?

Spekulace o zdraví 82letého Mubaraka se objevují již několik let, tentokrát je ale měly potvrdit i západní zpravodajské služby. Mubarak v posledních měsících také často cestoval do Evropy, naposledy do Paříže, kde měl absolvovat různá zdravotní vyšetření.

V Egyptě se o možném Mubarakově nástupci spekuluje již poměrně dlouho, přesto ale jeho případný odchod bude znamenat pro egyptskou společnost velkou změnu. Blízký východ, se svými nedemokratickými politickými systémy, je zvyklý na vůdce, kteří jsou u moci často i několik desetiletí. Té je většinou zbaví až smrt. Většina Egyptˇanů ve svém životě nezažila v pozici prezidenta nikoho jiného, než právě Mubaraka, který tento úřad zastává od roku 1981.

S prezidentem Reaganem začal rozvíjet dnes již tradiční americko-egyptskou spolupráci. O deset let později se připojil k Bushově koalici ve válce v Zálivu. Byl u prvních izraelsko-palestinských vyjednávání z 90. let pod prezidentem Clintonem a odmítl se připojit k válce v Iráku pod vedením George Bushe mladšího. I nyní, ve velice pokročilém věku, je důležitým vyjednavačem mezi rozhádanými palestinskými frakcemi a také izraelští představitelé jezdí často konzultovat své kroky právě do Káhiry. Mubarakovými spolupracovníky a souputníky byl palestinský Jásir Arafat, irácký Sadám Husejn, íránský vůdce islámské revoluce Ajatoláh Chomejní, či izraelské premiér Jicchak Rabin. Ti všichni již tento svět opustili a dnes je to již jen libyjský prezident Kadáfí, který zažil jako aktivní politik tolik událostí Blízkého východu, co Mubarak.

Jak to tak ale často bývá, dlouhá vláda neznamená kvalitní vláda. V zahraničních vztazích zažil Egypt stabilní období spolupráce se Spojenými státy a Izraelem, což mu zajistilo mír a také silné, i když ne vždy populární, postavení mezi ostatními státy Blízkého východu. Na domácí scéně je ale situace mnohem komplikovanější. Jeho vláda proslula korupcí, která je přítomná napříč společností. Egyptské ekonomice vládne několik, na vládní garnituru, napojených podnikatelů. Státní správa pracuje bez úplatků velice pomalu a neefektivně.

Bez dobrých kontaktů je pro mladého člověka obtížné najít dobré zaměstnání. Mubarak také velice aktivně potlačuje jakékoliv aktivity opozice. Odmítl zrušit stanné právo, které platí od doby zavraždění jeho předchůdce Anwara Sadata v roce 1981. To dává bezpečnostním složkám velký prostor k zatýkání a potlačování všech, kteří se odváží postavit vládní garnituře. Mladí blogeři se tak ocitají v egyptských vězeních jen proto, že si troufli napsat kritické články o současném politickém vedení. V Káhiře se často demonstruje ať už za vyšší platy, či jako reakce na násilí policejních složek. Tyto demonstrace jsou ale vždy nemilosrdně rozprášeny za použití brutálního násilí a mnozí demonstranti končí na dlouhou dobu v rukách nemilosrdných vyšetřovatelů.

Egyptská společnost, kdysi tak sekulární ve svém chování, se tak více a více obrací k náboženství. Těžko dnes člověk potká na ulici Káhiry ženu muslimku, které by neměla hlavu zahalenou šátkem. Dá se jen obtížně říci, jestli jsou dnešní Egypťané opravdu tak duchovně založení, či jestli to pro ně není jen forma kritiky současného sekulárního establishmentu. Každopádně ty, kteří si pamatují Káhiru jako město, kde je možné vidět přehlídku minisukní, by dnešní pohled na uniformě oblečené ženy v barevných šátcích a zahalených končetinách zcela jistě překvapil.

V tak nedemokratické společnosti, jako je ta Egyptská, je obtížné odhadnout, jak si vlastně stojí opozice. Asi tou nejsilnější je islamistické Muslimské bratrstvo. To je v Egyptě oficiálně zakázáno, ale daří se mu do politiky zasahovat tak, že jeho kandidáti kandidují jako nezávislí. I tak v posledních parlamentních volbách získali překvapivě 20 procent.

Existuje i sekulární liberálnější opozice, ale ta je velice roztříštěná a podle všeho také nenachází příliš velkou podporu v egyptské společnosti. Stojaté vody egyptské politické scény rozvířil návrat bývalého šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii El-Baradaje. Ten oznámil, že by rád kandidoval na prezidenta v roce 2011. Jakkoliv se tento muž těší jistému mezinárodnímu renomé, doma to nebude mít lehké. Je mu vyčítáno, že tráví příliš času mimo Egypt a že je jedním z mubarakových mužů a tudíž těžko získá přízeň nejednotné egyptské opozice.

Samotný Mubarak by nejraději viděl svého nástupce ve svém synu Gamalovi. Není jistě náhoda, že den poté, co se objevily zprávy o Mubarakově špatném zdravotním stavu vyšel v provládním listu Al-Ahram úvodník právě o Gamalovi. Ten je velice aktivní ve vládní Národní demokratické straně a už dlouho se o něm mluví jako o korunním princi.

Kdo nakonec převezme po Mubarakovi post prezidenta je v tuto chvíli obtížné předpovědět. Bohužel ale je velice nepravděpodobné, že tento kandidát vzejde z demokratické soutěže, ve které nakonec rozhodnou voliči. Bude to spíše člověk, na kterém se shodne současné politické, vojenské a podnikatelské vedení země a to pro Egypt nevěstí do budoucna nic, co by slibovalo tak potřebné zásadní změny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.