Kdo se bojí reforem?

Vláda se tak svojí špatnou komunikací s občany dostala do paradoxní situace. Ještě se nedokázala konkrétně shodnout na tom, co a jakým způsobem hodlá změnit a už musí uklidňovat vystrašené voliče. Takže pokud kabinet nechce svými reformními kroky nikoho děsit, přichází s takovýmto záměrem pár minut po dvanácté. Přitom stačilo občanům srozumitelně sdělit, jaké změny vlastně chystá a jakou prosperitu mají reformy v budoucnosti zajistit.

V souvislosti s křehkou většinou vlády ve sněmovně a s názorovými spory nejenom uvnitř koalice, ale i v řadách ODS, lze naopak souhlasit s Topolánkovým tvrzením, že nás nic zázračného nečeká. Asi pouze naiva nebo bezbřehý optimista mohl po volbách očekávat razantní reformní změny. Není po nich poptávka veřejnosti a rovněž příznivý vývoj ekonomiky si je bezprostředně nevynucuje. Když se k tomu přidá nízká popularita Topolánkova kabinetu a pokles preferencí ODS, lze počítat s postupným skomíráním reformního elánu. Ostatně sám premiér pomalu vytěsňuje ze svého slovníku výrazy jako jsou reforma, nebo razantní změny.

Nemuselo by tomu tak být, pokud by vláda měla důkladně připraveny všechny návrhy. Zároveň by je měla předjednané uvnitř koaličního tábora. V neposlední řadě by měla zajištěno prosazení reforem ve sněmovně. Pak by mohla triumfálně předstoupit před veřejnost a oznámit důležité změny. Zároveň by si kabinet nemusel lámat hlavu s poklesem popularity, protože do termínu řádných voleb by zbývalo ještě spousta času. Ten by se dal využít k přesvědčování veřejnosti, že vládní návrhy posunují zemi dopředu a že na nich v konečném důsledku vydělá většina společnosti.

V praxi je tomu jinak. Zdá se, že vláda se pokusí hlavně zachránit podobu rozpočtu na příští rok. Vzhledem k předvolebním slibům si totiž nemůže dovolit schodek, který by výrazně překračoval hranici stovky miliard. Aby se tak nestalo, k tomu by mělo pomoci zvýšení tzv. nepřímých daní a rovněž některé škrty na straně výdajů. Jak budou razantní, to bude záležet na Topolánkově schopnosti získat pro ně politickou podporu. Z reakcí uvnitř koaličního tábora je zřejmé, že kabinet bude muset některé své návrhy změkčit. Kdyby se tak nestalo, neprošly by jednotlivé reformní kroky ani vládou, natož parlamentem. Ukazuje se tak názorně, že koalice se poněkud unáhlila s tím, jak na veřejnosti prezentovala své návrhy. Reformní batoh totiž podle všeho neobsahoval scénář změn, na kterých byla koalice definitivně dohodnuta.

Naopak Topolánkova mise na Vysočinu za Milošem Zemanem může být signálem, že se premiér připravuje na variantu, kdy se mu nepodaří pro vládní návrhy získat stovku koaličních poslanců s Melčákem a s Pohankou. V tom případě by potřeboval toleranci některých zákonodárců z řad sociální demokracie. A tu si patrně hodlá zajistit s pomocí Zemanova vlivu. Přesněji řečeno v zákulisí by podle spekulací měla pro Topolánka pracovat bývalá Zemanova práva ruka Šlouf. Pokud se premiérovi nepodaří vyřešit spory s Vlastimilem Tlustým, mohl by takovouto pomoc potřebovat.

V souvislosti s měnící se vládní taktikou, bude zajímavé sledovat, jak budou nakonec prezentovány návrhy, které projdou vládou a zamíří do sněmovny. Může se totiž stát, že nebudou vydávány za hlavní reformu a že s nimi tudíž nespojí kabinet svůj další osud. Jinak by se Mirek Topolánek vydal na balancování na velmi tenkém laně, které by mohlo skončit pádem do propasti. Z ní by pak nemusela nutně vést cesta k předčasným volbám, ale k nějaké formě vládní spolupráce občanských a sociálních demokratů bez Topolánka. Uvidíme, nakolik premiérovi pomůže týden času, který získal odložením projednávání změn v daňových a sociálních zákonech. Dění kolem reforem totiž zatím vyvolává dojem, že jde o mediálně i politicky nezvládnutou improvizaci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .