Kdo říká, že se za komunistů nebál, je buď velký hrdina, nebo kecá, říká vydavatel samizdatu Gruntorád

„Chtěl jsem lidem zpřístupnit to, k čemu by se jinde nedostali,“ komentuje své rozhodnutí otevřít v Praze samizdatovou knihovnu její majitel a správce Jiří Gruntorád. „Naše sbírky slouží lidem, kteří chtějí nebo potřebují poznat svou minulost,“ dodává.

Čtěte také

Dokument: Každá knížka má nějaký osud, říká zakladatel knihovny Libri prohibiti

Gruntorád působil jako vydavatel edice Popelnice (od roku 1978). I jeho knihy napsané na starém psacím stroji tady najdete. Jedinečné knihovny si všimli i zástupci organizace UNESCO, kteří v roce 2013 velkou část knihovního fondu zařadili do programu Paměť světa.

Mezi regály je přitom možné narazit na nejrůznější díla českých i světových autorů. „Opisovalo se to, o co byl zájem. Šlo i o věc vkusu. Když se člověku něco líbilo, tak to opsal. Podle možností psacího stroje vzniklo něco mezi 7 a 15 kopiemi. Ta první byla rozmlácená, ta poslední skoro nečitelná, nicméně takto se knihy tenkrát rozmnožovaly,“ vzpomíná Gruntorád.

„Od některých titulů máme i více jak 20 různých vydání,“ doplňuje. „Mezi takto opisované knížky patřil třeba George Orwell a jeho román 1984 nebo i novela Zvířecí statek či Farma zvířat. Existovalo i několik překladů – sám jsem jich napočítal minimálně pět. Ale opisovala se i díla českých autorů. Tou dobou bylo v Československu 400 až 500 spisovatelů, novinářů a publicistů zakázáno, takže nemohli vydat ani pohádku,“ říká nakladatel.

V hledáčku StB

Za svou činnost samizdatového nakladatele byl také několikrát zatčen státní bezpečností. „V roce 1979 mi během domovní prohlídky sebrali hromadu samizdatu,“ vzpomíná na svou první zkušenost s policií. Po této události také podepsal Chartu 77. „Bylo zřejmé, že o mě StB ví a že tedy svoje sympatie k Chartě nemusím skrývat, ale můžu ji otevřeně podepsat.“

Čtěte také

Není moc co slavit, říká o výročí sametové revoluce signatářka Charty 77 a herečka Bára Štěpánová

Jiří Gruntorád nakonec od soudu odešel s tříměsíčním nepodmíněným trestem. „To bylo hodně absurdní – byl jsem stíhán pro přečin držení střelné zbraně, která s největší pravděpodobností ani neexistovala. Nicméně různí svědkové popisovali, jak vypadala. A na základě toho znalec rozhodl, že byla určitě střelby schopná,“ přibližuje tehdejší praktiky.

„Přišli, zatkli mě a šoupli do vazby. To mně bylo 26 let. Těžko se ty pocity popisují, ale samozřejmě, že v tom režimu se bál každý nebo skoro každý. A když někdo říká, že se nebál, tak je buď velký hrdina, nebo kecá. Já se samozřejmě bál. Chvíli před mým zatčením byl pozatýkán Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných – 10 lidí skončilo ve vazbě. A jejich stíhání bylo mimo jiné odůvodněno tím, že se zastávali teroristů. Chvíli to vypadalo, že nějakého potřebují. Zcela vážně mě tak vyslýchali coby teroristu, který chtěl unést letadlo s tou neexistující zbraní,“ líčí své zážitky.

Promarněná desetiletí

Od Sametové revoluce uplynula prakticky celá jedna generace. Podařilo se nám vyrovnat s minulostí? „Myslím si, že jsme v tomhle zcela selhali. Že jsme třeba na rozdíl od Němců, kteří také měli, co napravovat a s čím se vyrovnávat po válce, úplně někde jinde. To, co se ve společnosti děje mě velice znepokojuje. A to je ještě slabé slovo,“ hodnotí disident.

Čtěte také

Šátek je pro mě symbol identity i svobody, říká česká muslimka Ghalebová. Souvěrce v Česku vyzývá k větší angažovanosti

„Mám pocit, že za těch 30 let, které od převratu uplynuly, jsme v podstatě promarnili. Společnost se sice má dobře. Asi tak dobře, jako se nikdy neměla, ale to je tak všechno,“ dodává.

Řešením problémů by podle něj ale zcela určitě nebylo zakazování komunistické strany. „Dneska se spekuluje o tom, k čemu by to vedlo. Zakazovat komunisty je hloupost. Třeba v Rumunsku je zakázali. A jsou na tom Rumuni líp? Já myslím, že ta značka mluví sama za sebe. Mají za sebou zločiny, které prostě nikdo nesmaže. Když někdo řekne, že je komunista, tak vím, co si o něm mám myslet,“ uzavírá majitel samizdatové knihovny Jiří Gruntorád.

Poslechněte si celý rozhovor Vlastimila Ježka s Jiřím Gruntorádem. Dozvíte se také to, jak se k samizdatu vůbec dostal, jak reagovali na pirátské opisy autoři původních děl nebo jak vnímá roli Ústavu pro studium totalitních režimů, jehož byl členem vědecké rady.