Dokument: Každá knížka má nějaký osud, říká zakladatel knihovny Libri prohibiti
Dokument vás tentokrát zavede do knihovny zakázané literatury z doby komunistické totality. Právě díky knihám a časopisům, které lidé přepisovali na psacích strojích, množili na cyklostylu, nebo i na nelegálních kopírkách, se dařilo šířit „nežádoucí“ myšlenky, názory, informace, zkrátka všechno to, co se režim usilovně snažil zadusit.
Jednou z hlavních postav samizdatu byl Jiří Gruntárod, signatář Charty 77 a pozdější zakladatel a ředitel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibit. Za dlouhé roky, co sbírá samizdaty a exilové publikace, se Gruntorád v těchto knihách dokonale vyzná. Navíc je na první pohled zřejmé, že je má rád. Návštěva jeho knihovny Libri prohibiti na pražském Senovážném náměstí vám může přinést nečekaná setkání.
Když zatoužím vidět knihu Reynkovy poezie, kterou jsem kdysi měla v ruce na jednu jedinou noc, hledá ji se mnou v regálech tak dlouho, až konkrétní samizdat u samého stropu objevíme (mimochodem, vydal ho Sergej Machonin).
Pro dnešního čtenáře, zvyklého na dostupnost veškerých textů, je knihovna Libri prohibiti těžko pochopitelný fenomén. Představa, že by člověk zakládal kopíráky a průklepové papíry do psacího stroje a opisoval desítky a stovky stránek, je mladým lidem vzdálená, asi jako předení na kolovratu.
„Člověk, který dostal samizdat do ruky, se nespokojil s tím, že ho prostě jen přečetl. Často sedl a udělal dalších dvanáct kopií pro své přátele, aby je potěšil. Tahle tichá pošta je něco fascinujícího,“ poukazuje literární historik Jiří Brabec na důležitý rys samizdatu. Jenže za opisování a šíření těchto knih se za totality chodilo do vězení – Jiří Gruntorád o tom může vyprávět z vlastní zkušenosti.
Do knihovny Libri prohibiti se podařilo soustředit na dvacet tisíc samizdatových a exilových publikací. Základ unikátní sbírky vznikl už před listopadem 1989 a Gruntorád ji později rozšiřoval o strojopisy, které by možná skončily ve sběru. Exilové knihy pak doputovaly do jeho knihovny ze zahraničí, často díky velkorysým soukromým darům. „Každá knížka má nějaký svůj osud, a ty osudy jsou často hodně zajímavé,“ říká Jiří Gruntorád.
Článek je převzatý z Českého rozhlasu Vltava.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
