Kdo ovládne zdravotnictví

Nebo to také může být další krok k ovládnutí všech náležitostí zdravotnického systému jednou osobou a jedním ministrem.

Dosavadní předseda správní rady VZP Richard Schwarz také zdůvodnil svou rezignaci nesouhlasem s novým způsobem jmenování rady. Podle nového zákona, jak známo, bude nyní celou správní radu volit Poslanecké sněmovna a automatické zastoupení tam nebudou mít zaměstnavatelé a pojištěnci. Na členství v Radě prý proto hodlají rezignovat i další členové. Vypadá to tedy, že stát, tedy hlavní vládnoucí síly a jimi ovládané ministerstvo, získávají další pozice.

Jenže, nemusí to tak zcela být. Vládnoucí garnitura se může změnit a také zaměstnavatelé a pojištěnci nemusejí o své zastoupení přijít, protože je mohou zvolit přímo poslanci. Je tedy poněkud předčasné strašit, že ve správní radě budou zasedat hlavně zástupci politických stran z Poslanecké sněmovny. Pokud by byla určitá kultura, neměli by to pouze zástupci stran být. I když jistou obavu nad tím, že to tak bude, možno sdílet.

Jak praví ČTK, generální ředitel Svazu průmyslu Zdeněk Liška dnes řekl, že zaměstnavatelé i odbory dostali prý od ministra zdravotnictví příslib, že své zástupce do nové rady mohou navrhnout a doufá, že příslib bude splněn. Zároveň se ale obává, že se tak nestane. A v tom asi bude jádro problému, mandát poslanců by neměl být zpochybňován, právě oni ho dostali od občanů, aby o podstatných věcech veřejného prostoru rozhodovali. Jenže často to dopadá tak, že tito zástupci lidu jsou uzavření v rámci svých politických stran v izolaci parlamentních paláců a málokdy mezi sebe pouštějí cizí elementy.

Na straně druhé je kroky státu a tedy ministerstva zdravotnictví chápat. Jde o problematický resort, který pravidelně vytváří dluhy a je schopen je generovat téměř do nekonečna. Proto je důležité, aby jednotlivé jeho segmenty spolu náležitě spolupracovaly. Situace, kdy VZP a stát, tedy ministerstvo zdravotnictví, spolu vedly spor, který paralyzoval jejich úsilí, byla skutečně neúnosná. Jeden subjekt musel ustoupit, a protože politická reprezentace se odvíjí od voleb, muselo to být vedení VZP, kdo musel být vyměněn.

Nyní je ale otázka, jakými mechanismy stát se snaží tuto instituci oddlužit. Navýšení plateb za státní pojištěnce a půjčky, stejně jako odkupování pohledávek Konsolidační agenturou, jsou jen přesunováním jednoho dluhu veřejných financí do dluhu druhého. Tedy dluhu zdravotního pojištění do dluhu státního rozpočtu. Ovšem s tím pozitivním rozdílem pro politiky, že na rozdíl od dluhu zdravotního pojištění se dluh státu nemusí hned splácet, alespoň prozatím. Kam to celé může vést?

Ministr zdravotnictví David Rath zajisté správně hovoří o tom, že v regulovaném zdravotním systému je především nutné šetřit. O způsobech šetření v jeho podání je možné mít různé pochybnosti. Zatím to totiž spíše vypadá na přesouvání peněz z hromádky na hromádku. Zrušení některých, podle ministerstva, nepotřebných programů, může být sice chvályhodné, ale přinese to úspory řádově zanedbatelné.

Daleko zajímavější úvahu rozvinul ministr v pondělí na setkání, organizovaném Svazem důchodců. Padlo zde to, co zainteresovaná veřejnost tuší, že k tomu vládnoucí ČSSD programově směřuje, protože někteří její politikové to už připustili. David Rath soudí, že systém mnoha zdravotních pojišťoven je zbytečně nákladný a z veřejných peněz žije více úředníků, než je nezbytně nutné. Stačila by proto jen jedna pojišťovna.

Jinými slovy, zdravotní systém by měl podle ČSSD směřovat k totálně regulovanému prostředí, kde by bylo minimum konkurence. Na jedné straně to má jistou logiku. Zdravotnictví je financováno z veřejných, omezených zdrojů a konkurence ho zbytečně prodražuje. Už nyní může mnohým připadat nelogické, proč je tolik zdravotních pojišťoven, se všemi svými orgány, ředitelstvími a pobočkami, když by k distribuce peněz ze zdravotního pojištění stačila jedna.

Zvláště, a to je velmi důležité, když je systém zdravotního pojištění tak tvrdě regulován, že si zdravotní pojišťovny beztak nemohou konkurovat.

Na straně druhé ale víme dobře, kam přeregulovaný systém vede, nakonec může dospět do tak degenerované fáze, že poškodí i ty, pro které měl být vytvořen. To je věc velmi široké diskuse a nadcházející volby by k ni mohly dát velmi závažný impuls, pokud by ovšem byla vedena věcně.