Kdo a za kolik postaví Temelín

Do konce října odevzdali zájemci své nabídky a do konce příštího roku se začne stavět. Hotovo bude v roce 2020.

Tak přímočará akce vzbuzuje vážné otázky. Nejde ani tak o to, jestli Češi Temelín chtějí nebo nechtějí. Výzkum veřejného mínění nemusí být úplně důvěryhodný, ovšem náladu převážné části občanů vystihuje. Zbývají však přízemní otázky, například kolik bude stavba stát a také kdo by měl největší strategickou zakázku příštích desetiletí dostat. Ministr průmyslu Vladimír Tošovský i ČEZ se zatím tváří, že vše rozhodne neviditelná ruka trhu.

Je otázkou, jestli si dělají legraci, anebo jestli chtějí naprosto konformním způsobem předem odmítat všetečné otázky. Veřejnost by totiž nepochybně chtěla vědět, s jakou strategií vláda do dostavby Temelína půjde. ČEZ může vždy říci, že jde o obchodní tajemství.

Nejde totiž říct, že se dva temelínské reaktory postaví za jakoukoli cenu, protože si je lid přeje. Touto jakoukoli cenou je například půl bilionu korun, o kterých se občas hovoří jako o ceně zakázky.

Pokud by měly oba reaktory výkon 3000 megawattů, stála by v takovém případě instalace jednoho kilowattu zhruba sedm tisíc eur. Ovšem před šesti lety se začal stavět třetí reaktor finské jaderné elektrárny Oskiluoto a smlouva byla uzavřena tak, aby jeden kilowatt přišel na dva tisíce eur. Pokud by se tedy v Temelíně stavělo stejně draho jako ve Finsku, přišly by oba reaktory na 150 miliard korun.

Otázka zní, jak tedy mohla vzniknou pověst o půlbilionové temelínské zakázce. V zakázce vypsaně společností ČEZ se cena neuvádí. Pouze mluvčí společnosti Ladislav Kříž oznámil, že půjde o zakázku v řádu stovek miliard. Stejnou částku uvedl někdejší vicepremiér Alexandr Vondra, který se, jak známo, zabývá energetikou.

V médiích se zpočátku objevila částka 250 miliard, posléze se začalo používat půl bilionu. Někdy se data zamlžují ještě zprávami, že ve skutečnosti jde o tendr na stavbu pěti reaktorů. Jenže soutěž je pouze na dva nové reaktory a na zbylé tři získá vítěz jenom opci.

Za takové situace není možné nechat zakázku na neviditelné ruce trhu a mlhavých náznacích zadavatele. Stanovit cenu na dvou tisících euro za instalovanou kilowatthodinu může snadno vyřadit zbytečně drahé nabídky. Není důvod, proč by měly být v Česku nejdražší také atomové elektrárny.

Na trhu také není možné nechat energetickou bezpečnost České republiky. Může být oslabena, pokud stát svěří dostavbu ruské státní firmě Rosatom. Rusové dodávají do Česka plyn, ropu i jaderné palivo, ruského původu je šest funkčních jadrných reaktorů. To je dost důvodů, aby nedostali zakázku na stavbu dalších.

Existuje nejméně pět dalších firem, které mohou stavět reaktory, a zmíněné pochybnosti u nich neexistují.

Platí to tím spíše, že pro Rusy je česká zakázka mimořádně zajímavá. Ve světě se dnes staví reaktory tzv. generace 3 plus. Staví je také Rosatom, ovšem dosud jen v samotném Rusku. V úvahu přicházejí také v Číně nebo Indii. Do Ameriky a Evropy se však tak snadno nedostanou, protože reaktory stavěné na obou stranách Atlantiku podléhají přísným kontrolám Úřadů pro jadernou bezpečnost, především amerického a britského úřadu. Kontrola před spuštěním trvá několik let a bez ní nesmí jaderné elektrárny dosud neznámého typu vůbec fungovat. Pokud reaktor při první kontrole obstojí, obdrží takzvanou certifikaci a tím se stává dostatečně důvěryhodným, aby se bez dalších stejně podrobných kontrol postavil i jinde v Evropě či Americe.

Česká republika je pro Rusy vhodné nástupiště do západního světa. Zdejší inženýři jsou na ruské stroje zvyklí. Pokud tedy reaktor získá povolení českého jaderného úřadu, bude moci konkurovat Američanům, Francouzům, Japoncům či Korejcům také jinde na Západě. Americký či britský úřad mohou mít námitky, jejich pravomoc ale není v Česku uznávána jako jinde na západě.

Laik může těžko posoudit, jak kvalitní jsou ruské reaktory. Každý ovšem chápe, co se stane, když se stane Česko jejich předpolím pro vstup na západní trhy. Země bude hodnocena jakou součást ruského energetického impéria. Otázka zní, jestli právě tohle bychom si přáli ve chvíli, kdy si připomínáme dvacáté výročí osvobození od Sovětského svazu respektive od Rusů.

V žádném případě by o něčem takovém neměla rozhodovat přechodná Fischerova vláda. A už vůbec by neměla rozhodnou pozitivně, anebo se tvářit jako mrtvý brouk.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .