Kde v mozku sídlí ospalost?
Vědci z university Johna Hopkinse v americkém Marylandu našli v mozku mušek octomilek nervové buňky, kvůli nimž býváme unavení, pokud chodíme pozdě spát.
Octomilky jsou vděčným pokusným objektem, protože s námi mají mnoho společných genů. Jejich spánek se podobá našemu.
Neurony související s ospalostí, byly v pokusu tím aktivnější, čím déle vědci mušky udržovali bdělé. Vědci to poznali díky úpravě neuronů, které během činnosti svítily.
Pět tisíc generací
Výzkum stojí za pozornost, třeba kvůli tomu, aby se vyspali i chroničtí nespavci, u nichž nezabírají prášky na spaní.
“Pokus probíhal tak, že vědci nenechávali mušky spát, vyrušovali je a pak se dívali, zda jim svítí určitá část mozku, “ vysvětluje molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.
Octomilka je pro tyto pokusy výhodná, má krátký životní cyklus a tak se pokusu zůčastnilo kolem 5000 jejích generací.
Kontrolní mechanismus
Neurony v mozku shromažďují informace o tom, jak dlouho je mozek aktivní.
“Mozek vytváří dlouhodobé paměťové stopy. Spánek je čištění toho, co se za den nahromadilo,” vysvětluje imunolog Jan Černý.
S tím, jak informací v pokusu přibývalo, signál sílil, až moucha někdy usnula. Souviselo to s hromaděním vápníkových iontů.
“Mozek to potřebuje, je to kontrolní mechanismus, na který se dá spolehnout, “ dodává Pačes.
Pokusy na octomilkách by mohly přispět k léčbě onemocnění jako je insomnie - neschopnost spát nebo narkolepsie, kdy člověk usíná nečekaně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
