Kauza Kubice

18. říjen 2006

Není pochyb o tom, že odhalování organizovaného zločinu je práce užitečná a současně nebezpečná. Organizovaný zločin totiž prorůstá, kam se dá, díky tomu, že se v něm točí velké peníze a o těch zas platí, že jsou při rozhodování lidí až na prvním místě. Když tedy ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v květnu informoval poslance, že mu kdekdo ztěžuje práci, znělo to důvěryhodně.

Nyní ovšem inspekce Ministerstva vnitra přišla s návrhem potrestat Jana Kubiceho za zneužívání pravomoci veřejného činitele, za pomluvu a za neoprávněné nakládání s osobními údaji. Že i nad vyšetřovateli musí být dozor, je pochopitelné, protože organizovaný zločin má tak dlouhé prsty, že teoreticky může prorůst i mezi své vyšetřovatele. Podle stejné logiky může mimochodem prorůst i mezi inspektory, kteří hlídají vyšetřovatele, anebo mezi politiky či novináře. Cokoli je možné a máloco jisté. Na této zamotané kauze je jisté (a současně poněkud podezřelé) pouze to, že se jako ponorná řeka vynořuje na povrch vždy před volbami.

Jan Kubice se tak zmítán mediálními vlnami jeví jednou jako hrdina, který se nebojí ukázat prstem na spojení politiků s mafiány, jindy jako intrikán, který se rozhodl tahat za nitky v politickém boji, a mezi tím ještě jako vytipovaná oběť organizací zločinců, kterým se dostal na stopu. Ve snaze dobrat se pravdy, pomůže někdy zodpovědět otázku, kdo má z toho, co se právě děje, respektive medializuje, prospěch. K tomu směřuje podezření. V kauze Jana Kubiceho jsou pak ale podezřelí všichni. Dokonce i občané, kteří mají nepochybně prospěch z toho, že organizovaní zločinci perou své špinavé prádlo na veřejnosti.

autor: iho
Spustit audio