Kauza Baroš

27. červenec 2005

Fotbalovou story letošního léta je, zdá se, prodej Milana Baroše. O tom, že si ho trenér Liverpoolu Rafael Benítez neoblíbil, se píše na pokračování už nějakou dobu. Liverpool nakupuje útočníky, kteří by ho prý měli nahradit, a Baroš nenastupuje v předkolech Ligy mistrů, což se vysvětluje snahou nesnížit jeho přestupovou cenu.

Včera Milan Baroš nenastoupil v litevském Kaunasu, kam přitom s týmem odcestoval. Pikantní je, že zatímco Liverpool hledá pro Baroše kupce, hráč v přípravě střílí jeden gól za druhým. Kromě toho, že pětkrát skóroval ve třech zápasech, ještě také na góly přihrává. Tím se ovšem prodej komplikuje. Na jedné straně roste Barošova cena, na druhé se trenérovi asi bude špatně vysvětlovat, proč vlastně chce nejproduktivnějšího útočníka prodat. Pokud jde o peníze, Liverpool si Baroše cení na sedm milionů liber, respektive na deset milionů eur, jak se dovídáme z tisku.

V případě vysvětlení, proč je vlastně Baroš na prodej, se pohybujeme v mlze. Trenér neříká, že pro Baroše do budoucna v týmu není místo, ale ani se nevyjadřuje, že s ním počítá. Diskuse kolem Baroše za těchto okolností nese všechny znaky okurkové sezony. Prodá-li ho Liverpool, bude se u nás psát, že trenér Benítez je nejspíše blázen a nerozumí fotbalu. Pokud Baroš v Liverpoolu nakonec zůstane, budou si stejného trenéra česká média pro změnu škodolibě dobírat, že hloupě utratil peníze za jiné útočníky, když mu chybí obránci. Z českého pohledu je přitom víceméně jedno, za jaký klub bude či nebude Baroš střílet branky, podstatné je, aby je dával za českou reprezentaci.

Proč se vlastně o možném Barošově přestupu tolik píše? Ve skutečnosti proto, že i v okurkové sezoně se o něčem psát musí. A článkem o Barošovi se určitě nic nezkazí.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.