Kateřina Smejkalová: Skoro každá politika je svým způsobem rodinná
V Česku se v posledních týdnech opět intenzivně debatuje o podmínkách pro to, mít děti. Diskusi rozvířil nejdřív apel na lepší podmínky slaďování kariéry a rodičovství při příležitosti předávání Českých lvů a následně plány ministra práce a sociálních věcí zvýšit daňové slevy na děti, případně dokonce minimálně trojnásobným rodičům daně odpustit zcela – a bezdětné naopak na odvodech eráru penalizovat.
Víme přitom z výzkumů, že české ženy nakonec mají menší počet dětí, než si původně přály. Očividně tedy v mateřství a při jeho plánování naráží na překážky a ty jsou bezesporu i finančního rázu, zvlášť při současném obrovském propadu kupní síly po nedávné inflaci.
Čtěte také
Že ale pomůže polepšení si o pár stovek měsíčně, notabene obvykle ve výplatě jejich pracujícího partnera, je spíše nepravděpodobné. V otázce dětí totiž mají obvykle právo veta ženy a ty logicky hledí hlavně na svou situaci.
Nedostatek školek
Jejich dlouhodobě největším problémem je nedostatek míst v zařízeních předškolní péče, aby se mohly vracet do práce, ať už protože v atraktivních povoláních budují kariéru, či protože chtějí a potřebují vlastní druhý příjem.
Rodičovský příspěvek, a to i v nově velkorysejší výši celkem 350 tisíc korun, totiž pro většinu žen měsíčně znamená velký finanční sešup. A to zejména musí-li si částku rozdělit na delší dobu, protože ví, že rychleji místo ve školce neseženou.
Čtěte také
Není přitom divu, že se s takovým problémem potýkáme – v rámci OECD jsme na chvostu ohledně toho, kolik do služeb rodinné politiky investujeme. Je nasnadě, že hýbnout s výší podpory nebo daňovým zvýhodněním je zkrátka daleko jednodušší než dobře naplánovat kapacity a zrealizovat výstavbu školek.
Důvody jsou však bezesporu i ideologické – od dávno vyvráceného přesvědčení, že vývoji dětí nejvíc svědčí, když s nimi matky zůstávají co nejdéle doma, až po světonázor velící nechat co nejvíc peněz jednotlivcům s tím, že nejlépe si poradí sami.
U jeslí, školek, ale v poslední době i tolik propíraných středních škol takový přístup očividně naráží, ty si zkrátka žádný rodič sám nezřídí. Což stejně tak platí pro další veřejné služby se zaměřením na děti, jako jsou pediatři, jejichž průměrný věk se nebezpečně přibližuje důchodovému, či dětští psychiatři, kteří zoufale chybí.
I bydlení, důchody, trh práce nebo klima
Čímž se dostáváme k širším souvislostem rozhodování mít děti. Klíčová je totiž taky otázka bydlení, jehož krize současnou generaci dvacátníků a třicátníků sužuje mimořádnou měrou.
Čtěte také
Byty, ve kterých by se jakž takž dalo bydlet i s větší rodinou, na nájmu či hypotéce stojí zcela nepoměrnou část příjmů. První je přitom často spojeno s nejistotou zapříčiněnou krátkodobými smlouvami, druhé zase rizikem neschopnosti půjčku splácet.
Do toho je v podstatě hotová věc, že si lidé budou muset víc spořit na důchod a déle pracovat, což rodiny pocítí v rozpočtu i na možnostech prarodičů hlídat. Hovoří se o flexibilizaci trhu práce, u které de facto zřejmě půjde o zvýšení nejistoty zaměstnanců ohledně stability pracovního místa, a tím pádem i příjmů. Koho to povzbudí mít děti?
V neposlední řadě nám počasí vysílá čím dál víc zneklidňující zprávy o stavu klimatu bez toho, aby byla politickou prioritou otázka, co udělat, aby v Česku bylo za 50 let pro dnešní děti ještě vůbec žitelno.
Pokud to tedy s podporou rodin a cílem zvýšit porodnost myslíme vážně, musíme začít prorodinnou politiku chápat daleko šířeji než nyní. Není přece zas až tak překvapující zjištění, že lidé chtějí děti přivádět do slušných podmínek s určitou dávkou existenční stability a předvídatelných vyhlídek do budoucna.
Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
