Petr Fischer: Výhodná rodičovská, alibi chybějící rodinné politiky
Do parlamentu se vrátil tradiční český boj o rodičovskou. Opozice a vláda, ať vlevo nebo více vpravo, se v něm obvykle nepřou o to, zda zvyšovat rodičovský příspěvek nebo ho koncipovat jinak, protože změnu si žádá celá rodinná politika. Spor je obvykle jen v tom, o kolik příspěvek zvýšit.
O padesát, sto, dvě stě tisíc? Vždyť tolik voličů je mladých a mají děti, a tuhle finanční starost politikům lehce vrátí, uvažují zástupci lidu, jako by voliči byli něco jako peněžní automaty s jednouchým algoritmem vracení politické investice a ne samostatně a komplexně přemýšlející lidé.
Naše rodičovská je nejdelší a nejštědřejší
Je neveřejným tajemstvím – ne, opravdu se to moc neví – že česká rodičovská je nejen nejdelší na světě, protože trvá až 208 týdnů, zatímco i v sociálních zemích jako Francie či Německo je to jen 156 týdnů, ale ke všemu ještě v mezinárodním srovnání patří k nejštědřejším. Jinak řečeno, o matky a děti, a dnes už i v možnosti o otce a děti je v prvních letech nového života slušně postaráno, což se nemění od konce 80. let minulého století.
Čtěte také
Jak přesně dokládá studie Kateřiny Liškové nazvaná Politika touhy, Sex a věda v komunistickém Československu, komunisté už v 70. letech přešli od vyhánění matek do práce k jejich poklidnému udržování v domácnostech. A tento konzervativní modus vivendi přetrval dodnes a jak se zdá, vyhovuje všem, ať jsou doma s dětmi muži nebo ženy, většinou podle toho, kdo vydělává méně.
Rodičovská je konzervativním stabilizátorem rodinné politiky posledních padesáti let, a její délka a výše univerzálním politickým alibi chybějící rodinné politiky. Politici se vždy mohou odvolat na to, jak finančně podporují rodiny, přičemž pozice rodin s dětmi ve společnosti dál nijak významně zvýhodněna není a láska k dětem končí u výplatnic rodičovské.
Čtěte také
Stačí se podívat, jak nedostatečně a špatně fungují v republice Orgány sociálně-právní ochrany dětí, kolik zanedbaných dětí jejich síty propadá, jak nevstřícně se chová k dětem a jejich rodičům celá společnost ve veřejných institucích, jak se šetří na pedagogické pomoci ve školách, jak se přehlíží demografické křivky a potřeby nových školních zařízení pro předškolní děti.
Jak moc se nedaří plnit vládní programové prohlášení, které říká, že vláda chce, „aby české rodiny měly kde bydlet a aby děti měly dobré vzdělání, které je dobře připraví na měnící se moderní svět“.
Není to jen o penězích, ale i o prostředí
Rodinná politika potřebuje celkový reset a restart, řečeno počítačovou terminologií, ne jen mediálně vděčné přidávání peněz na rodičovskou, lépe řečeno pravidelnou valorizaci konzervativně usazeného dávného systému. Svět pozdní moderní doby je ale mnohem dynamičtější, podobně pružná a vstřícná by měla být i prorodinná politika. Jde o změnu celkového prostředí, které by mělo být k rodinám s dětmi vstřícné, ne jen o ostentativní sypání peněz na rodičovskou hodnými strýčky a tetami v parlamentu.
Pětistovky a tisícovky dávají dětem prarodiče, od státu se čeká více, ne nutně v penězích, nýbrž v promyšleném celkovém systému zvýhodnění rodin s dětmi, které jsou, jak tvrdí každá vláda a vlastně všichni báječní hodní politici, budoucností české společnosti.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
