Karel Barták: EU bude v příštích letech čelit velikým výzvám, v sázce bude budoucí podoba i prosperita kontinentu
Blíží se volby do Evropského parlamentu. Tentokrát zajímají podle průzkumů víc lidí než obvykle napříč kontinentem a také v Česku. Sledujeme, jak politické strany představují kandidátky. Spekulujeme, jaké šance má Ursula von der Leyenová pokračovat v čele Evropské komise a kdo asi tak obsadí na příštích pět let další vysoké posty na evropském Olympu.
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že ve volbách posílí krajní pravice, ale zase ne natolik, aby to vyloučilo pokračování prointegrační většiny politického středu, tedy lidovců, socialistů a liberálů.
Čtěte také
Až se usadí volební prach, uvidíme krajinu posetou výzvami a překážkami. A uvědomíme si, že ti, koho jsme právě zvolili do Evropského parlamentu, a ti, koho naši političtí lídři vynesli na do vysokých funkcí, to nebudou mít vůbec lehké.
Budou střídat u kormidla v době, kdy se stupňuje ruská vojenská hrozba, kdy Evropa ztrácí dech v konkurenčním boji s Čínou a Spojenými státy, kdy je třeba masově investovat do digitální i stále více kontroverzní zelené transformace. Kdy narůstá hrozba nových migračních vln z jižního sousedství a řada členských zemí se potýká s autoritářskými politickými tendencemi, které se těší stále větší veřejné podpoře.
Mocnost Evropa
Jak na tyto výzvy reagovat? A je vůbec možné najít v sedmadvaceti adekvátní odpovědi? Může nás těšit, že dosud se to víceméně dařilo. EU zvládla covidovou krizi a půjčila si peníze na postcovidovou obnovu ekonomik, ačkoli to neměla v popisu práce.
Čtěte také
Sjednotila podporu členských zemí pro Ukrajinu, vojenskou i finanční, zavedla proti Rusku bezprecedentní sankce, otevřela Kyjevu perspektivu členství. Nezapomínejme, že tohle všechno se dělo jednomyslně; EU je pořád převážně mezivládní organizace a pro takovéto kroky musejí zvednout ruku všechny vlády.
Jenže po dvou letech Ukrajině chybějí zbraně i síla; Rusko má navrch a vyhrožuje. Evropa ztrácí postavení na světovém obchodním kolbišti, což podvazuje její budoucí ekonomickou moc a blahobyt jejích obyvatel.
Vnitřní pochyby ohledně integrace v řadě zemí sílí a ochabuje odolnost vůči ruské propagandě. Vlády „sedmadvacítky“ stojí před rozhodnutím, zda se chtějí společně stát nejen světovou ekonomickou a obchodní, ale politickou a vojenskou mocností. Na globálním hřišti sama o sobě žádná země EU neobstojí.
Čtěte také
„Naše organizace, naše rozhodování i naše financování byly koncipovány pro svět včerejška, svět před covidem, před Ukrajinou, před výbuchem na Blízkém východě, před novým soupeřením velmocí. Nyní ovšem potřebujeme unii, která bude odpovídat potřebám dnešního a zítřejšího světa,“ podotkl na nedávné konferenci Mario Draghi, italský expremiér a exguvernér Evropské centrální banky, jeden z nejvlivnějších politiků dneška.
Jako by mluvil z jednoho listu s francouzským Emmanuelem Macronem, který v dubnovém projevu na Sorbonně vyzýval, aby se v EU přešlo od debaty o národní svrchovanosti k debatě o společné mocnosti. „Je to prosté, řekl. Mocnost Evropa bude světově respektována a bude schopna zajistit svou bezpečnost.“
Tyto vize by za dřívějších okolností nepadaly na úrodnou půdu. Jenže jsme se ocitli v konstelaci, která nepřipouští mnoho alternativ. Nikdo nemůže, ani v Praze, popírat, že bezpečnostní hrozba z ruské strany existuje, stejně jako existuje eventualita, že nás Spojené státy pod případným vedením Donalda Trumpa nechají na holičkách.
Zároveň si musíme být vědomi, že se EU noří do ekonomického útlumu ve srovnání s hlavními konkurenty, a že si takový luxus prostě nemůže dovolit. Politická garnitura, která bude unii řídit příštích pět let, potřebuje tedy silný mandát. Červnové volby budou také a zejména o tom.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
