Kateřina Smejkalová: O opatřeních proti koronaviru musí rozhodovat politici, ne experti

Není to přitom nijak nový myšlenkový vzorec, ale spíš takový evergreen české společenské debaty. Na představě depolitizace správy věcí veřejných a ad hoc rozhodování na základě toho, co je právě objektivně nebo odborně nejlepší, zejména v posledních letech založil svou činnost také nejeden politický subjekt, a to vesměs s nemalými úspěchy.

Čtěte také

„Vláda neví, co chce říkat.“ O krizové komunikaci Babišova kabinetu s odbornicí na PR Hejlovou

Je částečně pochopitelné, že v české společnosti takový ideál politiky vzniknul – a je potřeba podotknout, že jde skutečně o ryze český fenomén, kupříkladu taková němčina slovo ani samotný koncept „odpolitizování“ vůbec nezná. Politika zde byla v posledních třiceti letech příliš náchylná k různému nedodržování toho, jak si ji ideálně představujeme – tedy jako ukotvenou v určitých morálních zásadách a hodnotových rámcích, s cílem veřejného prospěchu, bez postranních úmyslů a pochybných zákulisních dohod. To bohužel vedlo k tomu, že když se řekne politika, nepředstavíme si už obvykle konkurující si hodnotové představy, jak společnost nejlépe uspořádat, ale jen nízké a špinavé politikaření.

Zároveň je potřeba říct, že i to je u nás zdiskreditováno právem jen zčásti. V principu jde totiž o chování a interakce politických hráčů, bez kterých se politika neobejde – bez vyjednávání, dohod, kompromisů, ale i třeba určitého strategického chování směrem k volbám. Pokud si totiž zakládáme na soutěži politických subjektů v demokratických volbách, určitý typ soutěživosti, řevnivosti a vypočítavosti jim těžko můžeme zazlívat.

Objektivně nejlepší řešení pro všechny

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Karel Havlíček, další hvězda nepolitické politiky

Co ale volání po odpolitizování a zapojení expertů ztrácí ze zřetele zcela, je, že pro společenské otázky v podstatě nikdy neexistuje jedno objektivně nejlepší řešení. Společnost je komplexní organismus plný protichůdných zájmů, každé politické rozhodnutí je v něčí prospěch a v něčí neprospěch. Někdo musí nést jeho náklady. Pro potřeby rozhodnutí by tedy sice vždycky měly být k dispozici expertní názory, včetně stanovisek úředníků a úřednic, rozhodování samotné ale vždy nutně probíhá na základě hodnotového kompasu toho, kdo mezi stanovisky vybírá a zvažuje jejich souvislosti, benefity a náklady. Koneckonců samotná podstata demokratické politiky spočívá v tom, že byl právě na základě těchto hodnot, které zastává, zvolen – a jeho voliči mu věří, že je co nejlépe uplatní, ať již půjde o jakýkoli věcný problém.

Kateřina Smejkalová|foto:archiv Kateřiny Smejkalové

Uprostřed pandemie tedy je, jako kdykoli jindy, v pořádku volat po tom, aby měla politika k dispozici kvalitní odborné podklady pro všechno, o čem musí rozhodovat. Je jistě také v pořádku obecně, ale v obtížné situaci ještě o něco víc, volat po tom, aby se české politikaření trochu civilizovalo a zájem vyhrát volby nebyl tak dominující. Čeho bychom se ale měli vyvarovat, je tvářit se, že se o společnosti dá a také má rozhodovat bez politiky. Nejenže nemá – ale ani nedá.

Autorka je politoložka