Kateřina Perknerová: Vláda a inspirace Havlem
Ještě v neděli by skoro nikdo nevsadil ani pětník na to, že Jan Lipavský (Piráti) se před Vánocemi stane ministrem zahraničí. Vždyť ještě nedávno Jiří Ovčáček vydal sdělení, že prezident Miloš Zeman jmenuje všechny navržené ministerské kandidáty s jedinou výjimkou, a tou je právě Lipavský. Zveřejnil i čtyři důvody, proč se tak rozhodl.
V té době ovšem naplno běžela zákulisní jednání, která nakonec vedla k Zemanovu názorovému obratu. Když Petr Fiala (ODS) na pondělní tiskové konferenci oznámil, že vláda vznikne se vším všudy, bylo to pro mnohé znalce Zemanovy osobnosti překvapení.
Starého psa novým kouskům lze naučit jen ztuha, a tak začalo velké pátrání, co je za tím. Nezdá se, že by to bylo až tak ohromující odhalení.
Čtěte také
Klíčové slovo měl pravděpodobně příští ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), který Vratislavu Mynářovi předestřel několik pádných argumentů. Předně jde o rozpočet prezidentské kanceláře, který by mohla Fialova vláda nepříjemně seškrtat. Za druhé žaloba k Ústavnímu soudu, již by Zeman skoro jistě prohrál. Odcházel by tak do politického důchodu s cejchem poraženého.
Do třetice pak byly na stole asi některé personální požadavky a možná se probíraly také vyhlídky na zastavení či nezahájení jistých trestních stíhání. Detaily neznáme a jen některé dohody poodhalí čas. Jisté je, že prezident vyvěsil bílou vlajku a chystá se na příští bitvy z jiného opevnění. Z něj bude ostřelovat šéfdiplomata Lipavského, který bude možná litovat, že o tuto misi usiloval.
Pravidla hry, právní stát a mravní řád
Premiér Fiala potvrdil, že je mužem úsporných gest i slov, ale rozhodných činů. Ukázal, že v parlamentním systému je to sněmovna a z ní vzešlá vláda, kdo určuje politiku země. Což neznamená, že hlava státu musí být pátým kolem u vozu. V sobotu si připomeneme deset let od úmrtí Václava Havla.
Čtěte také
Jeho role byla neopakovatelná, zapadala do řady prezidentů osvoboditelů, tvůrců, světlonošů. Trochu se však zapomíná, že kupříkladu Havel v roce 1998 nebyl toutéž nedotknutelnou ikonou jako o devět let dříve. Republikánské sprosťárny a pískot Dagmar Havlové napovídaly, že doba se změnila a Česku vládne blbá nálada. Ta se ho od té doby drží jako klíště. Dvojnásobné zvolení Miloše Zemana a premiérská éra Andreje Babiše (ANO) rozpůlily zemi na dva nesmiřitelné tábory.
V proslulém rudolfinském projevu z 9. prosince 1997 Havel například řekl: „Byli jsme zemí fascinovanou svými makroekonomickými ukazateli, kterou nezajímalo, že tyto ukazatele dříve či později ukáží i to, co je za hranicemi makroekonomického či technokratického pojetí světa. Totiž že jsou věci, jejichž váhu či význam sice žádný účetní nespočítá, ale které vytvářejí jediné myslitelné prostředí jakéhokoli ekonomického rozvoje: Pravidla hry, právní stát, mravní řád, z něhož každý systém pravidel vyrůstá a bez něhož žádný nemůže fungovat, klima společenského soužití.“
Nastupující kabinet by se měl k tomuto Havlovu textu vrátit a přemýšlet o něm. Jeho slova o ekonomické transformaci potřebující nový dech a elán, o čistém průmyslu, globální odpovědnosti a kultuře v nejširším slova smyslu jsou bohužel stále aktuální. Než vznikne programové prohlášení vlády, nebylo by marné načerpat inspiraci u Václava Havla.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
