Kateřina Perknerová: Rýsuje se zajímavé prezidentské finále

Jak tomu rozumět? Třeba tak, že jde o personální stranickou vyprahlost a vystrašenost nejsilnějšího vládního uskupení, jež nehodlá utrpět porážku. Nechce si zavařit tím, že ukáže na někoho, kdo nakonec ostudně prohraje.

Čtěte také

Petr Hartman: Koalice Spolu nechce v prezidentských volbách tříštit síly, proto je tříští

Profesor politologie Fiala dobře ví, že partajní koně jsou v tuzemsku handicapováni, neboť hlava státu tu má být přece pro všechny, ne pro pár tisíc straníků. Pochopitelně to trojbloku Spolu nebránilo vybrat si nějakou respektovanou osobnost bez vazby na stranické sekretariáty, ale nehledal ani tu.

Nikdo o jeho požehnání neprojevil akční zájem. Kupříkladu Pavel a Nerudová vehementně dávají najevo, že jsou občanští kandidáti a sázejí na širokou odezvu svých příznivců. Podporu vládního týmu sice neodmítají, ale není pro ně podstatná. Pavel Fischer vypráví trochu jiný příběh. Jde do souboje jako politik, šéf senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož aspirace stvrdí kolegové z horní komory svými podpisy.

Středula a Pavel

Fischer v ní před čtyřmi lety uspěl jako nestraník s podporou ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Nejblíž k němu mají lidovci, čímž se netají ani jejich předseda Marian Jurečka, který v minulosti právě Fischera jmenoval jako muže, jenž se těší jeho přízni.

Čtěte také

Češi chtějí vlastní Čaputovou. Z čeho tato touha pramení?

Ze slov Petra Fialy lze vytušit, že pro ODS by favoritem mohl být Fischer, či Nerudová, neboť komunistická minulost Petra Pavla je pro některé občanské demokraty nepřekonatelnou překážkou. TOP 09 by zřejmě dala přednost Danuši Nerudové. Není těžké odhadnout, že podle Markéty Pekarové Adamové jistě dozrál čas, aby žena stanula nejen v čele sněmovny. 

Petr Pavel v posledních dnech zintenzivnil kampaň a v ní klade důraz na slova generál, řád a klid. Význam své vojenské kariéry netlumí, nýbrž naopak tlačí před sebou jako štít. V době, kdy se o našem osudu rozhoduje i na válečném bojišti, to dává logiku, byť v zemi dobrého vojáka Švejka nelze na tuto kartu jednoznačně sázet.

Vládní tábor je tedy znám. A jak to vypadá nalevo? Tam přibylo několik mráčků, jež brání dobré viditelnosti. Výsledek senátního souboje na Jihlavsku, kde Miloš Vystrčil z ODS porazil Janu Nagyovou z ANO, možná ulehčil Andreji Babišovi rozhodování. Pětikoalici sice vzkázal, že čím víc do něj bude šít, tím déle v politice zůstane, avšak to není totéž jako ohlášení prezidentské kandidatury. Na Pražském hradě nemusí sedět zrovna on sám, aby dosáhl jistých cílů. Dokonce ani jeho věrný místopředseda Karel Havlíček.

Kateřina Perknerová, redaktorka a komentátorka Deníku|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pokud podpoří Josefa Středulu, který má přímluvce v Miloši Zemanovi, může se prezidentské klání vyvinout opravdu zajímavě. Levicové a protestní hlasy posbírá Středula, provládní pravostředové někdo z trojice Nerudová, Fischer, Pavel.

Hradní uzel tak spíš než televizní debaty může rozetnout lednová situace domácností a firem. Nezvládne-li kabinet distribuovat hmatatelnou pomoc do každé rodiny, šance odboráře Středuly a generála Pavla na finálový duel se rapidně zvýší. 

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku