Kateřina Perknerová: Proč dává třetina lidí přednost minulému před současným režimem?
Míra roztrpčení se ve společnosti zvyšuje. Nadávají podnikatelé, živnostníci, zemědělci, důchodci, státní zaměstnanci i lékaři. Méně naštvaní jsou snad jen studenti, ale ti ještě o životě za své vědí poměrně málo – a k mládí jaksi přirozeně optimismus a nadějné vyhlídky patří.
Byť, když se zeptáte posluchačů humanitních oborů, nedočkáte se velkých očekávání. Obávají se, že pokud i najdou odpovídající práci, na slušné živobytí to stačit nebude. A především netuší, jak seženou dostupné bydlení. V Praze je to bez pomoci rodičů prakticky nemožné.
Čtěte také
Když to sečteme, nejde se až tak divit výsledkům šetření agentury STEM, která zjišťovala, jak občané porovnávají dnešní a minulý režim po 35 porevolučních letech. Téměř třetina lidí (31 procent) vidí pozitivněji Husákovu normalizaci. Necelá polovina (48 procent) pak dává přednost demokracii.
Výzkumnice ústavu Jitka Uhrová k tomu uvedla: „Důležité je, že z celkového hodnocení české veřejnosti vychází současný režim stále jako ten lepší. U těch, kteří ho vnímají jako horší, se projevuje spíše nespokojenost s politickou reprezentací a ekonomickou situací.“
Nejde tedy o to, že by někteří Češi oplakávali éru reálného socialismu a toužili po jejím návratu. Svobodu projevu nebo pohybu všichni chápou jako nezpochybnitelný přínos. Nevzdychají nostalgicky po „starých dobrých časech“, jsou ale naštvaní, že ty nové nejsou takové, jaké si představovali.
Neumětelství politiků
Z jiných měření vyplývá, že lidé jsou převážně spokojeni s pevným ukotvením České republiky v západních strukturách, ať už jde o NATO nebo Evropskou unii.
Čtěte také
To ale neznamená, že jásají nad vším, co z Bruselu přichází. Green Deal je ve své aktivistické podobě, kdy ekologické imperativy předběhly ty ekonomické, pojímán jako ohrožení zdejšího průmyslu a růstu životní úrovně.
Místo razantní akce na evropské platformě se tuzemská politická elita tváří, že je na všechno dost času. Za vítězství by považovala, kdyby se o revizi normy Euro 7 začalo jednat příští rok, nikoliv až za dva.
A debatu o klíčových dokumentech, tedy Státní energetické koncepci, Politice ochrany klimatu a Národním klimaticko-energetickém plánu vláda raději odsunula na neurčito.
Čtěte také
Obyvatelstvo si z toho odnáší další pocit nejistoty a jistotu, že zase bude všechno dražší. Podobný dojem má z návrhu ministra životního prostředí na zálohování PET lahví a plechovek.
Než aby rozvíjel osvědčenou praxi v podobě třídění do barevných popelnic, přichází s řešením, které obce, kraje i představitelé odpadového průmyslu označují za nekomfortní a nedomyšlené.
Za zpackanou digitalizaci stavebního řízení, nespokojenost zaměstnanců justice či chystané protesty praktiků a ambulantních specialistů mohou také politici. Titíž lidé, kterým měly v lednu vzrůst příjmy o 14 procent. Českého člověka nic nevytočí víc.
Nezajímá ho, že platy ministrů a zákonodárců jsou navázány na odměny soudců a státních zástupců, nebo proč mělo dojít k jejich skokovému nárůstu.
Ptá se jen, za co mají brát násobek průměrné mzdy, když jejich výkony jsou tak chabé a nepřispívají k rozkvětu země ani jeho osobního života.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
