Kateřina Perknerová: Pouto mezi establishmentem a občany

Prezident Petr Pavel tak mohl při návštěvě Volodymyra Zelenského v Praze konstatovat, že Česko za rok a půl poslalo Kyjevu 45 miliard korun formou finanční, vojenské nebo humanitární pomoci. Lidé zkrátka pochopili, že obranyschopnost a podpora Ukrajiny jsou sebezáchovné priority. Pětikoalice bez problémů schválila uzákonění dvou procent HDP na armádní výdaje. S přispěním části opozice hladce projde i obranná smlouva se Spojenými státy.

Čtěte také

Petr Pavel: Válka se nevede jen ve fyzickém světě, velká část probíhá i v myslích

Petr Pavel, který je ve válečných otázkách mnohem zběhlejší než Fialův tým, je přitom o několik tahů napřed. Pevně stojí za názorem, že alianční společenství musí udělat vše potřebné a možné, aby Ukrajina zvítězila. Přesto na veřejném fóru v rámci summitu ve Vilniusu prohlásil, že okno příležitosti se do konce roku víceméně uzavře.

Dal to do souvislosti se zimou, nadcházejícími volbami v USA, na Ukrajině a v Rusku a též ochabující vůlí dodávat Kyjevu masivně další zbraně. Nejde o defétismus, ale o realistický pohled vojáka. To, čeho Ukrajinci dosáhnou do prosince, bude základní čárou pro mírová vyjednávání.

Po válce musí přijít dohoda o míru

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš na to okamžitě ve Sněmovně zareagoval posměšnou otázkou, co si s tím počne Krizový informační tým ministerstva vnitra, který mluví o míru jako o kremelském propagandistickém narativu.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Petr Pavel jako lakmusový papírek Rusů

„Tak tohle kdybych řekl já, jsem mrtvej,“ ulevil si Babiš při vzpomínce na vlastní nepovedenou prezidentskou kampaň. Rozdíl je ovšem evidentní. Zatímco Babiš zmateně vykřikuje od pultíku svoje frustrace, Pavel to má v hlavě srovnané. Dobře ví, že po každé válce musí přijít dohoda o míru. Že se bude tvrdě vyjednávat, že budou výhry, ale také prohry. Český kabinet mlží, což je chyba.

Podobně nedomyšleně se staví ke snižování rozpočtového deficitu. Premiér Petr Fiala veškerý politický kapitál vložil do udržení pětikoaličního uskupení. To logicky přináší spoustu kompromisů a couvání, takže nakonec nebudou spokojeni voliči žádné z vládních stran.

Čtěte také

Ekonom Münich: Dotační programy je třeba analyzovat. Jinak vláda udělá pod tlakem plošný škrt, protože neví, komu by měla brát víc

Fiala by možná neměl podceňovat názory Mirka Topolánka nebo Miroslava Kalouska, byť se mu nyní mohou jevit jako rady vysloužilých zbrojnošů. Když prohlašují, že se mělo škrtat daleko urputněji a radikálněji, nemají na mysli jen konkrétní miliardy. Topolánek dokonce mluví o transformaci ve válečný kabinet a o zásadním přepracování programového prohlášení. Třeba za cenu odchodu některých koaličních partnerů.

Tak daleko to dojít nemusí. Avšak pokud chce vláda otočit kormidlem veřejných financí, musí pro to nadchnout i lidi, upevnit vzájemné pouto. O to se vůbec nesnaží. Pakliže občané nerozumějí jejímu stylu, který znamená jeden krok dopředu, dva dozadu, začnou hledat něco jiného, jasného, odhodlaného a přímočarého. Když to nenabídne Fiala, poohlédnou se jinde.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku