Karel Sedláček: Z amerického deníčku 2. část
Policisté v USA nesmějí hlídkovat v civilních vozech nebo mít radary nějak maskované, ale stejně si dovedou najít nějaké šikovné místečko někde za bukem.
Jak je všeobecně známo z amerických gangsterek, když se za vámi objeví policejní vůz s blikajícím nápisem STOP, nemá cenu odporovat, ale naopak rychle zastavit na okraji silnice a čekat. Nejlépe s oběma rukama na volantu.
Byl jsem si všech těchto úskalí vědom z předchozích zkušeností, a tak jsem jednoho sobotního odpoledne na pobřeží Oregonu na policejní vyzvání hned zastavil. Jel jsem relativně pomalu prázdnou přímořskou silnicí s krásnými výhledy na majáky a pacifické zátoky. Ale přehlédl jsem značku: 35 mil!
K vozu přišel mladičký zrzavý policista, jen o málo vyšší než 150 cm. Tento handicap napravoval vysokou podrážkou. Tvář měl pihatou a zachmuřenou svou důležitostí.
Byl nejistý, jako by poprvé sám patroloval. Pak jsem si uvědomil, že v Oregonu nemají rádi lidi z Kalifornie. Ani jejich poznávací značky na autech. To můj případ asi komplikovalo.
Čekal jsem přátelskou rozmluvu o klimatu v české kotlině, jako při minulých policejních setkáních po překročení povolené rychlosti, ale nedočkal jsem se.
Odnesl si doklady do svého auta, po chvíli se vrátil a podával mi pokutový lístek. Nechtěl jsem věřit svým očím: 150 dolarů! Za to jsou například tři noci v motelu! Ztvrdly mi rysy a policajtík mi nabídl alternativu u soudu.
Uvědomil jsem si, že je sobota, musel bych čekat do pondělí. To jsou dvě noci v motelu navíc a časová ztráta, s níž jsem nepočítal. Jistě bych byl odsouzen, protože jsem se dopustil dopravního přestupku. Nejspíš bych vyfasoval 8 hodin nucených, ale veřejně prospěšných prací. Asi bych zametal ulice.
Rychle jsem s pokutou souhlasil a slíbil, že ji do 14 dnů uhradím poštovní poukázkou. Jak jsem řekl, tak jsem udělal.
Asi za půl roku, to už jsem byl dávno doma v Praze, jsem v poštovní schránce objevil dopis od jednoho okresního soudu v Oregonu. Zatrnulo mi. Že by peníze nedošly? Naštěstí mám od složenky kopii.
K mému ohromnému překvapení mi jeden okresní soudce sděloval, že jsem se stal obětí šikany, že mi policista neprávem udělil tak vysokou pokutu, a proto mi ji snížil na polovinu. Přiložen byl šek na 75 dolarů.
Tak to bylo milé překvapení. Něco takového se může stát jen v Americe. Radostně jsem spěchal do banky, abych šek vyinkasoval.
Trvalo to měsíc a za tuto službu si můj peněžní ústav naúčtoval 35 dolarů! Trpce jsem konstatoval, že něco takového se pro změnu může stát jen u nás.
Celý týden bez policejní i bankovní šikany přeje Karel Sedláček.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
