Karel Hvížďala: Strach, mocenský nástroj populistů
Anglický vzdělanec a filosof Joseph Glanvill nebyl v žádném případě jediným stoupencem vědy, který byl přesvědčený, že je nutné rozvíjet argumentaci ve prospěch strachu z čarodějnic, aby se udržela morální autorita náboženství.
Čtěte také
Na podobném principu jako Glanvill v roce 1666, kdy vyšla jeho brožura na obranu existence čarodějnic a duchů, si budují svou autoritu ve třetí dekádě 21. století hnutí, jako je ANO, SPD, PRO či Trikolora. Ti straší obyvatelstvo přílivem emigrantů, zelenou energií, přítomností americké armády u nás nebo válkou, jako to činil Andrej Babiš v prezidentské kampani.
Otázka proto zní: Jak je možné, že strach se stal významným výchozím bodem veřejné komunikace v celé naší civilizaci?
Odpověď nabízí maďarsko-americký sociolog Frank Furedi, který říká, že rétorice kultury strachu dává sílu to, že vyjadřuje morální nejistoty i pocity bezmoci části občanů.
Další teoretici jeho slova doplňují o konstatování, že za to může morálka nízkých očekávání či dlouhodobé a systematické odmítání rizika, které donedávna bylo samozřejmou součástí existence nejen bojovníků, ale i vědců, umělců a politiků.
Média jako nositelé emocí nežli informací?
Američan Peter Stearns obviňuje i média, která místo s informacemi pracují s emocemi a nutí zpovídané, aby přiznali své obavy, za což je pak moderátoři psychicky odměňují za „sdílení bolesti“, kterou prožívají i ostatní lidé.
Jenže právě toto sdílení bolesti je velmi levná náplast na reálnou nejistotu, kterou část obyvatelstva díky souběhu čtyř krizí: zdravotní, energetické, válečné a klimatické, prožívají, a proto psychologové poukazují na to, že největší vinu na šíření kultury strachu mají politici a i ti, kteří – místo, aby pomáhali lidem v nouzi a nejsou jen notorickými kverulanty – jim nadávají do chcimírů, toxických lidí a dezolátů.
Čtěte také
Bohužel reakce lidí, kteří se scházejí před řečnickými pódii různých populistů, kteří využívají bídu a trable části občanů k vlastním převážně finančním a mocenským zájmům, je logická a urážky je jen na podobné akce přivolávají.
Psycholožka Dana Urbanová říká: „Dlouhodobá přítomnost stresových hormonů mění fungování orgánů a mozkové struktury. To znamená, že děláte špatná rozhodnutí… volíte strategie s krátkodobým horizontem, nemáte kapacitu přemýšlet v řádu měsíců nebo let.“
A to je hlavní důvod, proč tito nešťastní jedinci populistům věří, když na složité problémy nabízejí lidem jednoduchá, leč nereálná řešení jako například, když nebudou politici přijímat migranty a podporovat Ukrajinu, budete se mít lépe.
Připomeňme si: Babišovo ANO znamená Akci Nespokojených Občanů. A tzv. Lex Babiš je jen po deseti letech od jeho vstupu do politiky akcí nespokojených občanů s Babišem, který zneužíval třicet procent médií k tomu, aby mohl manipulovat a využívat strach cizích lidí k zakrytí svého strachu z odhalení vlastní činnosti, která se často, jako v případě dotací, tak zaklekávání finančními úřady konkurenčních firem, nacházela na hraně zákona.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
