Karel Hvížďala: Paradoxy volební kampaně do Evropského parlamentu
Podle Eurobarometru hlavní témata voleb do Evropského parlamentu jsou obrana, migrace a energetická nezávislost. Posloucháme-li výroky našich kandidátů, a to dokonce i těch demokratických, zjistíme, že v Bruselu chtějí jít často proti proudu, prosazovat národní zájmy, bojovat za vlast, což znamená zastavit migraci, stop zákazu spalovacích motorů, tedy zastavit zelené šílenství a nepřipustit právo veta či hájit suverenitu.
A to přesto, že podle agentury Ipsos si 32 procent dotázaných přeje, abychom více ovlivňovali směr a obsah politiky EU, tedy to, co kandidáti nezmiňují a co právě předpokládá tzv. sdílenou suverenitu.
Čtěte také
Proč tomu tak je? Může za to zřejmě i ta okolnost, že jsme v 19. století přijali Herderovu definici národa a odmítli Bolzanovu. Podle Johanna Gottfrieda Herdera je to právě jazyk a místo na zemi, které spojují lidi v národ, vytváří přírodní jednotu a činí obyvatele osobitými. Herderovo heslo znělo: Blut und Boden, krev a země.
Naproti tomu Bernard Bolzano zastával zemské pojetí, národ a jazyk nebyly podle něj totéž, spojení občanů viděl v elánu a úsilí k uskutečňování společných cílů. Vycházel z přesvědčení, že zatímco jazyk velkého národa dbá o rozšíření svého vlivu, jazyk malého národa sleduje převážně cíle sebezáchovné, což každé společenství ve výsledku umenšuje.
Nejprve přiznat své vlastní chyby
Čtěte také
Náš jazyk nám toto umenšení dodnes stvrzuje: používání slov národ a vlast v kampani bazíruje převážně na citových vazbách, což vede k nerealistickým závěrům. Proto tato slova nelze používat v právu, které pracuje výhradně s pojmy stát a občan.
S tím jsme měli problém již za první republiky, což si uvědomili i filozofové Emanuel Rádl a Jan Patočka, který v tomto mysliteli uvítal kritika poměrů v nově vzniklém Československu, kde bujelo nekritické vlastenectví, xenofobie a nacionalismus.
Z Patočkových prací vyplývá, že chceme-li být suverénní, musíme si nejprve přiznat své vlastní chyby, nevracet se do 19. století a přijmout i evropskou identitu. Zatím vypadáme tak, že starosti o obranu a energetickou nezávislost delegujeme na Evropskou unii a sami se chceme starat jen o sebe. Jenže jen vzdělaní občané, kteří o problémech přemýšlí v širokém kontextu, jsou zárukou kolektivního přežití Evropy.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
