Jan Vávra: Nejistá budoucnost liberalismu nejen v Čechách

Ovšem důvodem, proč tu liberální strany nejsou, je skutečnost, že liberalismus je všeobecně na ústupu a není po něm ve veřejnosti poptávka.

Čtěte také

Martin Fendrych: Hřib mění Piráty z rozhádané komuny na středovou stranu

To vidíme na slábnoucí pozici francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, katastrofálních výsledcích německých liberálů a nakonec i na volební prohře Demokratické strany v USA. Jednou z čestných výjimek bylo vítězství Občanské platformy v Polsku, tam ovšem rozhodla zkušenost polských voličů s předchozí nacionálně konzervativní vládou.

Zdeněk Hřib rovněž chce, aby se Piráti přeorientovali na ekonomická témata a problematiku genderu a kulturních válek naopak upozadili. I důraz na ekonomiku je v zásadě správný. Podle většiny pozorovatelů například americké volby rozhodly vysoké ceny zboží, nikoli boj o potraty nebo obavy o demokracii.

Poptávka po konzervativním nacionálním populismu

Čtěte také

Ondřej Konrád: Piráti do středu?

I u nás mají rozhodující vliv na rekordní nepopularitu současné vlády ceny potravin a energií. Naopak – přes vládní úsilí – sdílí obavy z vlády jednoho oligarchy relativně málo voličů.

Ačkoli stále větší roli v uvažování obyvatelstva skutečně hrají peníze, problém Zdeňka Hřiba spočívá v tom, že na zdražování potravin nebo energií liberální recepty nezabírají. To je důvod, proč veřejnost odmítá klasický ekonomický liberalismus. Nakonec Trumpův nápad zabránit růstu cen zavedením cel potvrzuje vítězství opačného politického směru.

Když padla v roce 1989 železná opona, zveřejnil Francis Fukuyama známou teorii, podle které vítězstvím liberální demokracie dospělo lidstvo ke svému vrcholu, a tedy ke konci dějin. Liberální demokracie podle Fukuyamy totiž představuje „nejspravedlivější režim“.

Čtěte také

Mezi arogantním chlapíkem a nezkušenou dámou volím Trumpa, který může probudit i Evropu, míní Vondra

I my jsme v listopadu 1989, který si teď připomínáme, toužili po demokracii jako spravedlivém uspořádání společnosti. Věřili jsme ve vítězství rozumu a možnosti svobodného rozhodování každého jedince. Ovšem 35 let po ustavení liberální demokracie a domnělém konci dějin již hodnoty jako svoboda, demokracie, právní stát, ochrana lidských práv nejsou pro většinu populace tak důležité.

Strach z toho, kam se globalizovaný svět řítí, vede k vítězství emocí, rezignaci na individuální svobodu, a naopak k potřebě přimknout se k nějakému společenství vedenému silnou osobností. Jednou z nejdůležitějších hodnot se tedy stal národ a jeho vůdce, na jehož instinkt se mohou zástupy spolehnout a za kterým se mohou sešikovat.

Jan Vávra|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Na politickém tržišti je tedy největší poptávka po konzervativním nacionálním populismu, ke kterému se hlásí nejvíc politiků toužících se dostat k moci. Nakonec krásně to zosobňuje příběh dřívějšího bojovníka za lidská práva proti totalitnímu režimu Alexandra Vondry, ze kterého se stal podporovatel autoritářských vůdců nerespektujících pravidla demokratického státu.

Liberalismus v současné atmosféře opravdu nemá na růžích ustláno. To ovšem neznamená, že máme na jeho hodnoty rezignovat. Existence silné liberální strany je pro přežití demokracie víc než důležitá.

Autor je komentátor Českého rozhlasu