Karel Hvížďala: Minulá válka o Českou televizi

Jak říká profesor Jan Rak, na této úrovni částice neexistují jako „rozumné a jasné objekty“, ale spíš jako možnosti, které se projevují jako objekt nebo informace pouze v okamžiku, kdy vědomí pozorovatele pod množstvím možností zkolabuje a touží jen po jednom konkrétním sdělení. To je zřejmě to, co se dnes děje i ve veřejném prostoru díky internetu.

Platí to i o vztahu k České televizi u těch politiků, kteří bojují o její ovládnutí. Doba, kdy John Fitzgerald Kennedy vyhrál nad Richardem Nixonem jenom díky televiznímu duelu, jak ukázal pozdější výzkum, je dávno za námi.

Politický marketing

Čtěte také

Daniela Písařovicová končí v ČT. „Může být do budoucna ohrožena, teď to nevnímám,“ řekla před rokem

Dnes hraje rozhodující roli marketing. Tradiční stranické loajality se rozpadají velice rychle. Zrovna tak upadá i role ideologických postojů nebo politických programů v předvolebních kampaních. Jinými slovy, tyto konzervativní formy získávání voličů přes politickou kulturu, rodinné či místní tradice a jasně definovaný světový názor se rozpadají na obou křídlech politického spektra.

Společně s tím upadá i politická role veřejnoprávních médií, protože předvolební kampaně se čím dál tím víc vedou na internetu, na sociálních sítích a nejrůznějších platformách, které jsou plné nejen informací, ale i polopravd, lží, nesmyslů, nesmyslných fabulací, konspiračních teorií nebo pouhých výkřiků a provokací.

Proto marketing není jiný název pro manipulaci nebo ideologickou intervenci, ale spíš popis nové politické komunikace, ve které roste význam těžko definovatelného charisma na úkor zdlouhavého přesvědčování a racionální argumentace. Nová média s novými formami charismatické legitimity, tj. schopnosti upoutat něčím, co ostatní nemají, je tím, co rozhoduje.

Bezprostřední internet

Čtěte také

Karel Hvížďala: Trikolóra – marketing zase poráží politiku

Zásadní rozdíl totiž nastal tím, že nová média zprostředkovávají bezprostřední kontakt – a to je něco úplně jiného, než když si lidé činili vlastní názor z odstupu, jako tomu bylo v době převahy prestižních tiskovin a veřejnoprávních médií. V dnešní internetové době, jak píše Jiří Přibáň, se „účinek klasických médií ruší, protože skoro všichni jsou online, a od lidí se vyžaduje okamžitý názor a reakce na všechno“. Na internetových diskusích to pak vypadá tak, jako kdyby všichni všechno věděli a také to hned všem sdělovali.

Důsledek je zřejmý: nikdo nikomu nic neodpustí a základním rysem je konflikt a jeho neustálé vyhrocování. Emoce vítězí v důsledku kolapsu rozumu nad množstvím provokativních možností. Namísto rozumné komunikace máme jen shluk nenávistných výpadů a to vede k rezignaci na fakta a ke ztrátě soustředění.

Karel Hvížďala|foto:Radko Kubičko,Český rozhlas

Trefně tuto situaci popsal Timothy Snyder: „Kdybychom náhodou objevili video, na kterém prezident Trump před tleskajícím Putinem tančí kozáčka, nejspíš bychom požadovali, aby se příště zopakovalo totéž, ale prezident přitom byl převlečený za medvěda a mezi zuby žmoulal rublové bankovky.“

Pokud tohle opozice nepochopí a soustředí se jen na kritiku těch, co se snaží televizi ovládnout, musí nutně prohrát.

Autor je publicista