Karel Hvíždala: Jiří Srnec, kulturní pětibojař

1. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Srnec (Slavnostní vyhlášení cen Thalie 2017)

„Na DAMU v roce 1958 při klauzurní práci, před paravánem potaženým černým sametem, do černých trik a sukní oblečení spolužáci zmizeli a k vidění byly pouze objekty, které drželi v rukách. Byla to ‚náhoda‘, nebyl to tehdy záměr. To, že jsem následně založil divadlo, které tohoto principu využívá jako stěžejního, svědčí o tom, že to skutečně byla láska na první pohled.“ To jsou slova Jiřího Srnce.

„To, co dělá naše divadelní společnost, s kouzelnictvím nemá nic společného. Jde spíš o magii. Trik, který využívá nedokonalost lidského oka – že černé na černém se stává neviditelné – je využíván v přírodě od nepaměti. Černé divadlo, které zřejmě začalo ve staré Číně, mělo do černého divadla, které děláme my, ještě hodně daleko,“ dodával Srnec.

Antilopy. Černé divadlo

Tato slova často opakoval na besedách, když byl dotázán, jak takzvané černé divadlo, s kterým projezdil celý svět, vzniklo. Pan Srnec se narodil 29. srpna 1931 v Žalově, letos mu bylo 90 let.

Maturoval na grafické škole, studoval na hudební konzervatoři klavír a lidové nástroje a na Divadelní akademii múzických umění, na loutkařské katedře scénografii. Později říkával: „Černé divadlo by určitě vypadalo jinak, kdybych některou z těchto škol nenavštěvoval.“

A měl jistě pravdu, Jiří Srnec byl kulturní pětibojař: Byl režisér, scénograf, výtvarník, hudební skladatel a manažer.

Hra objektů

Poprvé jsem ho viděl v Divadle Na Zábradlí v roce 1958 a světového uznání se mu dostalo záhy ve Velké Británii v Edinburghu na prvním mezinárodním divadelním festivalu. Tehdy jejich soubor měl deset členů a z festivalu se vrátili se smlouvou, která jim zaručovala účast na dalších pěti festivalech: v Austrálii v Perthu, Brisbane, Adelaide a i na pár dalších v západní Evropě.

Jiří Srnec

Do té doby neznámý efekt černého luminiscenčního divadla se světélkujícími prvky, který spočíval na hře objektů a věcí, jako jsou židle, hůl, zavazadla, kufry či chléb a nůž, s kterým člověk může krájet i někomu ublížit, se ukázal být efektem, kterému rozumí lidé na celém světě.

Jen reakce publika, jak občas Jiří Srnec zdůrazňoval, byla rozdílná: V Japonsku například bylo při představení naprosté ticho, lidé seděli jak přikovaní, a když někdo pohnul nohou, bylo to slyšet v celém prostoru. A na konci představení obecenstvo vždy bouřlivě tleskalo a projevovalo nadšení.

Opačně je tomu třeba v Latinské Americe, tam lidé řádili po dobu celého představení a herci si připadali jako na fotbale.

Doma spolupracovali s divadly Semafor, Laterna Magika a s Divadlem Spejbla a Hurvínka a v zahraničí se státní operou v Mnichově. Z jejich inscenací bych připomenul alespoň Pruhovaný sen, Alice v říši zázraků, Týden snů a Bílý pierot v černém.

Karel Hvížďala

V roce 1991 založil a vedl Jiří Srnec soubor Imaginativ Praha. Zkušebnu měl na Zbraslavi a v posledních letech hrál i v Praze v divadle Broadway Na Příkopech. V zahraničí vidělo jeho divadlo pět milionů diváků. Za umělecký přínos byl vyznamenán medailí Za zásluhy a naposled dostal v roce 2018 Cenu Thálie.

Zemřel 28. listopadu 2021.

Autor je publicista

Spustit audio