Karel Hvížďala: Česko - pravice a levice před volbami 2010

To není nic zvláštního. Překvapivé ale je, že politici si slovník masových kampaní přivlastňují a přenášejí ho i do médií, která sledují jiné cílové skupiny, a tím ty vzdělanější od sebe odpuzují, a to už vůbec nehovořím o tom, že se tu vážně mluví o pravicové kuchařce či o tom, že nošení dobré vody v ruksáčku je projevem levičáctví. Vzdělanější voliči vždy rychle rozpoznají, že triviální nálepky zcela zastírají reálnou skutečnost, která s obsahy používaných pojmů nemá už vůbec nic společného, a proto stranám přestávají čím dál tím více důvěřovat. Překvapující je, že našim politikům, zdá se, je to jedno.

Podívejme se proto alespoň letmo na pojmy, s kterými politici šermují. Připomeňme, že levice bývá nejčastěji definována nepřátelstvím k soukromému vlastnictví, ale byla to u nás právě sociální demokracie, která privatizovala proti protestům ODS a Václava Klause, banky. Za druhé levice je z definice nepřátelská vůči všem třídám kromě proletariátu, ale hlavně vůči establishmentu ve všech podobách, tedy je nepřátelská i vůči úřadům a státním úředníkům.

U nás se místopředseda sociálních demokratů Milan Urban s podnikateli kamarádí, jak se ukázalo na fotografiích z jeho loňské dovolené v Itálii, a někteří sociálnědemokratičtí politici čile podnikají, jako třeba bývalý ministr a dnes hejtman moravsko-slezského kraje Jaroslav Palas, který dle médií si za desítky milionů zařídil luxusní penzion. A i se vztahem sociální demokracie vůči státním úředníkům je tomu jinak: Bohuslav Sobotka jako současný šéf sociálních demokratů hájí jejich platy a chce, aby se právě těchto úředníků solidární snížení příjmů netýkalo.

Podobně pravice je zase tradičně spojována s konzervativismem, který dle guru pravice Rogera Scrutona, spočívá dnes hlavně na obhajobě dělby moci uvnitř státu jako nejlepší metodě jak vládnutí tíhnoucí k jednotě smířit s individuálními svobodami a s rozmanitostí podřízených institucí. Jak známo u nás, viz nedávný výrok prezidenta Václava Klause, dělbu moci zdůrazněním suverénní role parlamentu, právě popírá. Konzervativci ve Scrutonově pojetí chápou moc úřadu vůbec jinak než my a naše tzv. pravice: V konzervativní společnosti jsou sice různé instituce státu podřízeny, ale zároveň jsou zcela autonomní: státní podřízenost v této anglosaské tradici, na kterou se ODS často odvolává, znamená přesný opak toho, jak se vykládá u nás, a sice ochranu těchto institucí před svévolným zasahováním do jejich sféry působnosti ze strany státu.

Jen z tohoto velmi kratičkého náčrtu je evidentní, že pravo-levé dělení je v dnešní době zavádějící, a to zvláště u nás, kde prakticky padesát let vládly dvě totality: nejprve černá a pak rudá. Výrazy levice a pravice mají svůj počátek v zasedacím pořádku Francouzských generálních stavů v osmnáctém století. Stavy blíže králi - šlechta a duchovenstvo - seděly po jeho čestné pravici, zatímco třetí stav - měšťané - po jeho levici. Toto označení se pak ujalo jako rozlišní politického spektra na konzervativní, králi či vládě přitakávající pravici a establishmentu oponující levici. Levice byla tudíž považována za nebezpečnou, protože ohrožovala zavedenou politickou praxi: bojovala třeba za všeobecné volební právo.

Dvacáté století s tímto dělením značně zamíchalo zvláště v druhé půlce, kdy třeba právě ve Francii v osmdesátých letech vládli sociální demokraté s komunisty a žádné procesy podobné tomu s Miladou Horákovou se tam nekonaly. Dokonce si můžeme dovolit říci, že řada levicových požadavků z minulosti, jako právě třeba již zmíněné všeobecné volební právo či sociální spravedlnost jsou dnes obecně považovány za pilíře moderního evropského státu a převzala je i Evropská unie.

Nebezpečí každého zjednodušení je hlavně v tom, že nenutí politické strany se ve všech rozhodnutích chovat co nejkonkrétněji. Místo zřetelného protinávrhu pak stranám a politikům stačí jen na protivníka přilepit hanlivou nálepku-nadávku.

Proto hlavním úkolem médií před volbami je tato falešná slova odhalovat a nutit strany a politiky k přesnější rétorice, a tím pomáhat občanům se v politické situaci lépe orientovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.