Karel Barták: EU se zamýšlí nad tím, jak vylepšit vztahy s Tureckem, aniž by se vrátila k jednání o členství
Ministři zahraničí 27 členských zemí EU vedli v Bruselu debatu o tom, jak postupovat dál vůči Turecku. Nic nového pod sluncem, toto zapeklité téma je zaměstnává už několik desetiletí, ale v kontextu ruské agrese proti Ukrajině a z ní plynoucích nových bezpečnostních hrozeb získává nové rozměry a novou naléhavost.
Vlády Unie vědí, že s Tureckem je třeba maximálně spolupracovat, udržovat s ním co nejlepší vztahy, a zároveň si ho držet co nejdále od těla. Obě strany se významně potřebují, ne však zase natolik, aby Unii stálo za to se vrátit do procesu rozhovorů o tureckém členství, které byly pozastaveny před pěti lety.
Čtěte také
O Turecku se v poslední době mluví hodně. Zásluhu na tom má především prezident Recep Tayyip Erdogan, znovuzvolený letos na jaře, který v kontextu rusko-ukrajinského konfliktu dovedl k dokonalosti svou metodu politického chameleonství.
Právě on blokoval řadu měsíců přistoupení Švédska k Severoatlantické alianci, jíž je Turecko významným (a obtížným) členem, pod záminkou, že Stockholm poskytuje útočiště kurdským aktivistům. To mu ovšem nebránilo souběžně horovat pro přijetí Ukrajiny do NATO, které většina členů aliance považuje za předčasné.
Nedostatek vlády práva v Turecku
Erdogan se proto těší přízni svého „přítele“, ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, což mu nebrání konverzovat se svým dalším „přítelem“, ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Čtěte také
Turecko dodává Ukrajině zbraně na boj proti ruské armádě a zároveň nejen odmítá západní sankce proti Rusku, ale umožňuje jejich masové obcházení, čímž posiluje ruskou válečnou mašinérii.
Tato dvojaká politika utrpěla první neúspěch až před několika dny, když Putin vypověděl dohodu o bezpečném vývozu obilí z ukrajinských černomořských přístavů, původně zprostředkovanou Tureckem, ačkoli se Erdogan do poslední chvíle zasazoval o její zachování.
Pozdvižená obočí vyvolal turecký prezident vpředvečer summitu NATO, když (pod značným americkým tlakem) nečekaně souhlasil s přijetím Švédska do aliance. Tuto politickou piruetu ovšem doprovodil požadavkem, aby Evropská unie obnovila jednání o členství jeho země. Erdogan doslova řekl: „Napřed otevřete cestu přijetí Turecka do EU a my potom otevřeme cestu Švédsku.“ Ačkoli to znělo jako ultimátum, diplomaté si od té doby lámou hlavu, jak zásadně to vlastně myslel.
Čtěte také
Evropa potřebuje dobré vztahy s Tureckem z mnoha důvodů, a zejména kvůli regulaci migračních toků. Turecko má eminentní zájem vylepšovat obchod a hospodářskou spolupráci; velmi stojí o aktualizaci a dohody o celní unii s EU, která je jejím zdaleka největším obchodním partnerem.
Dalším vleklým tématem je vízová liberalizace – Turci by moc rádi jezdili do zemí EU, aniž by museli žádat o víza. Erdogan by také podle všeho stál o zesílený strategický politický dialog s EU, který by jaksi potvrdil jeho vlastní význam. Tato témata jsou dnes seriózně na stole – jako výraz uznání, že Turecko přestalo blokovat švédské přistoupení k NAT0, i jako důkaz, že se Unie snaží se svým významným sousedem vycházet co nejlépe.
Velmi žádoucí změna nálady ovšem neznamená, že by se EU hrnula do obnovení rozhovorů o tureckém členství. Pozastavila je kvůli nedostatku vlády práva v Turecku, kde se v tomto ohledu nic nezlepšilo. Ankara se také nepokouší řešit otázku sjednocení Kypru, naopak to vypadá, že mu vyhovuje status quo dvou států na ostrově.
A „sedmadvacítka“ se bude muset napřed popasovat s perspektivou přijetí půltuctu balkánských zemí, které čekají už dávno, a čelí stále naléhavěji otázce budoucího ukrajinského, potažmo moldavského členství. V tomto kontextu se v Bruselu zatím nikomu nechce ani uvažovat o okolnostech a důsledcích případného přistoupení obrovské a chudé muslimské země.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
