Jan Fingerland: Turecko si dalo říct. Švédové také
Severoatlantická aliance překonala onu proslulou „mozkovou smrt“ díky Vladimiru Putinovi, který NATO vlil do žil nový život. Dokonce se má aliance rozrůst, ale právě rozšíření o Švédsko a Finsko způsobilo další, menší krizi. Zdá se, že i tu se podařilo překonat, protože Turecko stáhlo své veto a madridský summit mohl odsouhlasit přistoupení dvou nových severoevropských členů.
Turecký nesouhlas byl překvapivý, a stejně tak nebylo jasné, jak vážné výhrady Ankara má, a zda jsou zásadní, anebo jsou jen součástí obchodně-diplomatické taktiky. Turecký prezident Erdogan využil naléhavosti situace v Evropě a postavil své budoucí partnery do nepříjemné situace. Zároveň ale přesně odvážil míru snesitelného napětí a těsně před summitem NATO mohl se Švédy a Finy ohlásit průlom.
Otázka ceny
Čtěte také
Ještě v úterý finští, švédští i britští představitelé naznačovali, že nic není jisté, než mohli ohlásit podpis trojstranné dohody, která má krizi ukončit. A kancelář samotného prezidenta Erdogana vydala prohlášení, že Turecko dosáhlo svých cílů.
Cestu vpřed pravděpodobně usnadnilo jednání prezidenta Turecka s americkým prezidentem Bidenem. Mezi oběma muži nepanují dobré vztahy, protože Joe Biden v minulosti otevřeně kritizoval stav dodržování lidských práv v Turecku. Ponechme nyní stranou, co mohl Erdoganovi slíbit Biden, spekulovalo se o prodeji modernizovaných stíhaček F-16, ale americká strana takový výklad popírá.
Zajímavější v této souvislosti je otázka, jak daleko se nechaly dotlačit dvě tradičně demokratické země, které po ruském útoku na Ukrajinu začaly pociťovat členství v NATO jako něco, za co byly ochotny zaplatit i vysokou cenu. V roce 2015 se Švédsko dostalo do diplomatického konfliktu se Saúdskou Arábií po kritice dodržování lidských práv – Rijád si nenechal takové zacházení líbit, omezil nákupy ve Švédsku, a nakonec Stockholm musel potichu ustoupit.
Čtěte také
Podobná otázka se vynořuje i v této souvislosti. Turecko mělo vůči kandidátským zemím dvě výhrady. Jedna se týkala zbrojního embarga, které na Turecko vyhlásily po jeho útoku na kurdské organizace v Sýrii. Podle otevřených informací se zdá, že Stockholm i Helsinki vyhověly Ankaře, a export zbraní obnoví.
Druhá věc byla zapeklitější. Turecku se nelíbí podpora, kterou evropské země poskytují příslušníkům Gülenova hnutí, které prezident Erdogan obviňuje z přípravy nezdařeného převratu z roku 2016. Neméně mu vadí podpora zmíněným kurdským organizacím. Podle turecké vlády se jedná jen o odnože kurdské turecké organizace PKK, která vede proti vládě ozbrojené povstání.
Otázka cti
Zdá se, že byl nalezen kompromis, který i někteří levicoví politici ve Švédsku považují za ponižující. Ve společném prohlášení tři země konstatují, že Kurdská strana pracujících PKK je teroristická organizace, jak si Turecko přálo. Za teroristy PKK označují i západní země, ale ne takto na objednávku od země, která kurdská práva u sebe doma potlačuje.
Čtěte také
Současně Evropané v prohlášení odmítli označit za teroristy příslušníky syrsko-kurdské vojenské organizace YPG, a strany PYD, která vládne v kurdské autonomii na severu Sýrie. Je pravda, že tyto organizace udržují blízký kontakt s PKK, ale byly a jsou hlavní složkou odporu proti Islámskému státu v Sýrii.
Švédsko se ve společném prohlášení zavázalo, že přestane syrské Kurdy vojensky a finančně podporovat, ale odmítlo ukončit humanitární pomoc v kurdských oblastech Sýrie.
Nejcitlivější je žádost Turecka o vydání více než 30 údajných teroristů žijících v Evropě, nebo exilových členů Gülenova hnutí. Turecké úřady vyvolávají dojem, že se zatčením a předáním těchto lidí počítají. Není ale pravděpodobné, že by se justiční orgány Švédska a Finska rozhodly tyto lidi vydat, pokud by nedostaly důvěryhodné důkazy o terorismu – a interpretace toho, co je terorismus, se v Turecku a ve Švédsku liší. Gülenisty v Evropě nepovažuje za teroristy nikdo.
Turecko se možná nakonec spokojí s materiálními ústupky a s prestižním vítězstvím. A možná také ne, protože přijetí nováčků musejí ratifikovat všechny členské státy – a Turecko bude mít ještě jednu příležitost připomenout své podmínky.
Nejpravděpodobnější je, že celá věc je u konce. NATO se rozšíří, Švédsko s Finskem rychle utečou pod jeho deštník, Turecko, respektive turecký prezident utrpí symbolické vítězství. Po tom všem zbude velmi silná pachuť na mnoha stranách.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
