Karel Barták: EU ochladila ukrajinské naděje na rychlé přijetí

Na summitu ve francouzském Versailles podle očekávání vyjádřili veškerou možnou solidaritu a podporu Ukrajině statečně vzdorující surové ruské agresi, ale neřekli, že zařídí, aby se k určitému datu stala členským státem. Je to celkem pochopitelné.

Za prvé proto, že členství v EU je složitá věc a ve společenství, které se řídí právem, se musí podle práva postupovat; překotné přijetí nepřipravené obrovské země, jako je Ukrajina, by je nutně rozkolísalo a oslabilo. Druhý důvod je prozaičtější – nikdo neví, jak válka na Ukrajině dopadne. Místo složitých tahanic kolem členství v Unii je tedy třeba se nyní soustředit na to, aby nezávislá a svrchovaná Ukrajina vůbec přežila.

Povzbudivá slova

Čtěte také

Petr Janyška: Evropská unie reaguje na ruskou agresi

Prezidentu Zelenskému a Ukrajincům vůbec adresovali evropští státníci pěkná slova, která by je měla povzbudit. Podpořili „evropské směřování“ Ukrajiny a ujistili ji, že „patří do evropské rodiny“ a že její partnerství s EU bude dále sílit. Formálně pak reagovali na ukrajinskou přihlášku tím, že pověřili Evropskou komisi, aby vypracovala posudek, který se pak stane podkladem pro rozhodnutí udělit Ukrajině status kandidátské země. Obdobně se bude postupovat vůči Gruzii a Moldavsku, které přihlášky podaly následujíce ukrajinský příklad.

Neformální summit se měl původně zabývat strategickou vizí, která měla vést k posílení významu a autonomie Evropské unie jako světového hráče nejen z ekonomického, ale také z politického hlediska. Ruská agrese urychlila toto snažení. Sedmadvacet vlád se dnes shoduje v tom, že na ni musí reagovat rychlým přehodnocením a lepší koordinací svých obranných politik, navýšením vojenských výdajů, semknutím se se Severoatlantickou aliancí.

Tytam jsou, alespoň navenek, letité spory o to, jestli v tomto mixu má být více Evropy, nebo více Ameriky – nebezpečí je za dveřmi a v takové chvíli se skuteční spojenci nehádají, ale konají. Nebylo sice zatím rozhodnuto, že Evropská unie zřídí společnou kasu na financování společného vyzbrojování, ale lídři se k tomu vrátí na řádném summitu koncem března.

Ruský plyn

Čtěte také

Lída Rakušanová: Plyn z Ruska a inspirace Německem

Tam by jim měla Evropská komise také předložit návrh, jak se co nejrychleji vyvázat za závislosti na ruském plynu a také ruské ropě a ruském uhlí. Šéfka komise Ursula von der Leyenová si myslí, že by to šlo zařídit do konce roku 2027, ale v usnesení žádný termín není; země jako Německo se svou energetickou politikou v minulých letech s Ruskem tolik propojily, že přetrhání těchto vazeb bude bolestivé. Přesto to však bude nutné udělat, protože s Putinovým Ruskem se prostě do budoucna nesmí jako s partnerem počítat.

Přízrak Vladimira Putina se ostatně obrazně vznášel po oba dny mezi křišťálovými lustry zámku ve Versailles, kde ho francouzský prezident Emmanuel Macron před pěti lety provázel jako vzácného hosta. Tentýž Macron na tiskové konferenci po skončení řekl, že bude Putinovi dál telefonovat. Tyto hovory v minulých dnech sice k ničemu nevedly, francouzský politik si ale myslí, že komunikační kanál musí zůstat otevřený.

Karel Barták|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

To neznamená, že Evropská unie nebude proti Rusku postupovat nadále tvrdě a popřípadě ještě tvrději. „Nic není zakázáno, není žádné tabu,“ řekl Macron. Ovšem s jednou zásadní výjimkou, kterou také připomněl. Válčit proti Rusku státy Evropské unie nebudou.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu