Karel Barták: Babiš se na COP26 ocitl v osamění, ačkoli klimatický summit nepřinese převratná rozhodnutí

3. listopad 2021

Vždycky, když politik využívá mezinárodní prostředí k vedení nějaké domácí kampaně, působí to trapně. Platí to stoprocentně také pro projev premiéra Andreje Babiše (ANO) na fóru OSN proti globálnímu oteplování COP26 v Glasgow. Vést polemiku s Evropskou komisí v tomto kontextu je prostě nepatřičné a nehorázné. Pouze to potvrzuje v očích našich evropských spojenců, že Česko nechápe ani světovou úlohu Evropské unie, ani svou roli v ní. Že se chová nesolidárně, nejapně a divně.

Legislativní balíček Fit for 55, který naplňuje konkrétním obsahem závazek snížit do roku 2050 emise uhlíku na nulu, je zatím pouze návrhem Evropské komise. Vlády členských zemí o něm začnou nyní jednat, přičemž na lámání chleba má dojít v řadě případů právě za českého předsednictví v EU ve druhé polovině příštího roku.

Čtěte také

Jako každý návrh Komise je i tento v lecčem nadsazený, aby se vytvořil prostor pro hledání kompromisů při zachování aspoň určitého stupně společných ambic. Andrej Babiš to buď neví, nebo se před domácím publikem předvádí jako statečný eurobijec, podobně jako když na minulém summitu EU zbytečně blokoval schválení usnesení.

Na okraj budiž připomenuto, že to byl právě on, kdo se jménem Česka přihlásil k Zelené dohodě pro Evropu, která vytyčuje zmíněnou metu bezuhlíkové ekonomiky.

Zelená dohoda jako návod a inspirace

Na konferenci COP26 jde ovšem o důležitější věci než osobní triko českého premiéra. Mnozí západní státníci, počínaje americkým prezidentem a britským premiérem, pojali své projevy velmi dramaticky. Klimatická změna hrozí lidstvu strašlivou zkouškou, která může být fatální. Je za pět minut dvanáct, varoval Boris Johnson.

Čtěte také

Jako by nevěděl, že za pět minut dvanáct bylo už před dvaceti lety a lidstvo se od té doby jen málo poučilo. O čemž svědčí absence lídrů z Ruska, Brazílie, Turecka, tedy velkých znečišťovatelů, a hlavně Číny, která je tím největším.

Od prvního zvonku shromáždění v Glasgow je jasné, že toto fórum nenastaví světový klimatický program tak, aby se podařilo dosáhnout cílů vytyčených v pařížské dohodě před šesti lety. Ani po jejím skončení nebude shoda na tom, co musí 196 zemí světa udělat, aby udržely růst světové teploty pod jedním a půl stupněm, nebo kde sehnat 100 miliard dolarů slíbených nejohroženějším chudým zemím už do roku 2020.

Čtěte také

Závěry z Glasgow nebudou obsahovat „odvážné, ambiciózní a ověřitelné závazky pro rok 2030“, jak žádal generální tajemník OSN Antonio Guterres. Budou roztříštěné, nejednotné, nedostatečně ctižádostivé a obtížně kontrolovatelné. Ale přece jen budou, což je více než nic.

Úžasným výsledkem by bylo už to, že by se povedlo utužit shodu národů světa, že jde o společný zájem a společný cíl a že je třeba táhnout za jeden provaz. Aspoň tam, kde to už jde. Budou další alarmující vědecké zprávy, další summity a konference, tedy i další šance se posunout o kousíček blíž k aspoň částečné záchraně planety.

Karel Barták

Klima už by nemělo být bitevním polem politiků a ideologií, ale stále více tématem shody a rozhodných kroků. Evropa zde jde jednoznačně příkladem – její Zelená dohoda ukazuje cestu ostatním částem světa, slouží jako návod a inspirace.

Pokud premiér Babiš varuje před „zelenou sebevraždou“, ocitá se mimo toto snažení, po boku ruského prezidenta nebo čínského premiéra.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

autor: Karel Barták
Spustit audio