Kaplický a medúza

Lidé futuristický tvar pojmenovali medúza a jak sám architekt v obsáhlém rozhovoru pro Lidové noviny přiznal, název se mu zatím líbí, protože medúza pro jeho mezinárodní tým byla inspirací. Ale hned dodal: "Každá stavba dostane jméno teprve, až ji lidé budou moci osobně okusit."

Co člověka ale okamžitě na vzniklé diskusi kolem neobvyklého projektu zarazí, je způsob, jak se k výjimečnému vítěznému projektu vyjadřuje naše odborná veřejnost ve snaze zabránit stavbě mimořádného projektu. Například Česká komora architektů se pokusila dodatečně vyřadit vítězný návrh ze soutěže, protože prý podle ní nebyly dodrženy původní podmínky soutěže. Kaplický podle českých architektů umístil národní konzervační fond pod zem, zatímco podle prvotného zadání měl být nad zemí.

Kvůli této připomínce se sešla Mezinárodní unie architektů UIA, která na podobné soutěže dozírá a je garantem jejich férovosti. Ředitel této organizace Wolfgang Tochtermann v pátek 9. března, tedy minulý týden uvedl, že není absolutně žádný důvod k vyřazení Kaplického projektu. Doslova řekl: "Výsledky soutěže jsou absolutně v pořádku a není žádný důvod k pochybnostem." Podle zástupců poroty, která projekt anonymně vybírala, byly podmínky soutěže v druhém kole upřesněny. Opět citujeme: "Finalisté soutěže z tři sta pětapadesáti návrhů byli vybíráni na základě komplexního architektonického řešení, a nikoliv podle toho, kam ve svém návrhu umístili sklady." Tento detail zcela transparentně ukazuje na systém, jak se v České republice manipuluje s výsledky.

Najde se malicherný důvod dokonce z původního zadání, které již neplatí, a tak se špičkový návrh vyřadí, aby zvítězil nějaký průměrný, nic neříkající návrh nějakého kamaráda, i když ke změně podmínek vedly úsporné důvody. Architekt Kaplický ušetřil třicet procent plošné míry pro uskladnění deseti milionů knih. Díky této změně se uvolnil pohodlnější prostor pro pracovníky knihovny i návštěvníky. Sklad v podzemí bude naopak plně automatizován a nebude potřebovat personál. Automatický systém již dobře funguje v několika knihovnách na světě. V Čechách ale zřejmě nesmí nikdo přečnívat, to se nevyplácí, ač právě medúza by se mohla stát tím skutečným lákadlem, proč by turisté do Prahy mohli jezdit. Na různých turistických prospektech, které lákají potenciální návštěvníky Prahy, už velmi často nenajdeme Hradčany, ale Gehryho a Miluničův Tančící dům. Zraky dnešních lidí jsou spíše upřeny do budoucnosti než do minulosti. I v Paříži každý turista obdivuje nejen Sacre Coeur, ale i palác Pompidou, který byl před dvaceti lety stejně futuristickou stavbou. Ministerstvu kultury Magistrátu hlavního města Prahy, včetně jeho památkového odboru se údajně projekt zamlouvá. Národní památkový úřad se zatím nevyjádřil, ale lze předpokládat s velkou pravděpodobností, že bude mít námitky kvůli narušení panoramatu Prahy. Jenže, jak známo, i renesance narušila původní gotické panorama Prahy a není žádný rozumný důvod, proč se domnívat, že by se 21. století nemělo na panoramatu hlavního města také nějak podepsat.

Navíc kniha je starobylým symbolem informace, která v novém století představuje nejcennější hodnotu. Komická obojakost České komory architektů je nejlépe cítit z jejich prohlášení, které sice navrhuje vyřazení Kaplického návrhu ze soutěže kvůli tomu, že má sklady v podzemí, ale zároveň tvrdí, že se jim jinak návrh zamlouvá. V očích Mezinárodní unie architektů musíme vypadat jako závistiví šašíci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .