Kapitalismus si rozvracet nedáme

Tak zní nejsilnější kalibr, který byl použit během sporu o tzv. zaměstnanecké benefity. Benefity jsou například režijní jízdenky, lacinější jídlo v závodních jídelnách či podnikové zájezdy. Kdo je zaměstnancům poskytuje, ten platí nižší DPH a proto může zmíněné služby a výhody poskytovat za nižší cenu.

Sněmovna a Senát přijaly koncem roku zákon, jehož součástí bylo mimo jiné zrušení daňových výhod pro benefity.Této změny si ovšem poslanci ani senátoři ve složitém daňovém zákoně nevšimli a autor zákona ministr financí je na to neupozornil.

Zrušení daňových výhod rozzlobilo odbory, v první řadě dopraváky. Vyhlásili stávku a pod její hrozbou dal premiér Jan Fischer levicovým stranám možnost, aby své přehlédnutí napravily. Proti se však postavily pravicové strany ODS a TOP 09, které sice byly ve sněmovně přehlasovány, v Senátu však zase využily své většiny a zákon sněmovně vrátily. To se stalo právě dnes. Očekává se, že sněmovna ještě do konce března Senát přehlasuje.

Navíc prezident Václav Klaus oznámil, že zákon bude vetovat. Sněmovna ho tedy bude muset přehlasovat také.

Zní to neuvěřitelně, ale dost možná bude spor o benefity hlavním motivem letošních voleb do sněmovny. Přitom spor není významný, přinejmenším z pohledu národního hospodářství. Stát tímto způsobem přijde oproti předpokladům o miliardu korun, jde však o podporu spotřeby a tak se část peněz zase vrátí zpátky. Není divu, že odborářům vadí, když se jim berou výhody, a že tedy chtějí stávkovat, aby se vrátily. Otázka však zní, proč politici berou celý případ s přehlédnutým paragrafem jednoho zákona tak vážně.

Nejjednodušší je politiky odsoudit a vše tak vyřešit tradičním, spolehlivým způsobem. Ovšem pravidla veřejné diskuse velí prozkoumat, jestli se za zdánlivě bezvýznamným případem neskrývá něco důležitého. Aféra ilustrovat hlavní téma voleb a právě probíhající kampaně. Emoce nevzniknou ani v politice pro nic za nic.

Přesvědčivým důkazem, že jde o něco vážného je už prezidentův výrok. Nazvat stávku protistátní činností je rétorika, kterou české země od představitele státu nezažily už dvacet let. Co tak hrozného odbory provádějí? Chtějí přimět parlament, aby napravil hlasování, které se mu očividně nepovedlo, protože poslanci ani senátoři nevěděli o čem hlasují. Tím se zaměstnancům vrátí tradiční výhody.

Na tom musí být z prezidentova pohledu něco špatného a stejně tak z pohledu ODS a TOP 09.

Právě proto se dá předpokládat, že chtějí pokud možno rušit všechny zaměstnanecké výhody a že se nechtějí zastavit jen u režijních jízdenek a laciných obědů. Pozoruhodné přitom je, že jim nevadí daňové výhody pro živnostníky a podnikatele - řadu z nich včetně daňových slev živnostníků, rychlejších odpisů při investicích a také odpisů DPH při nákupu byť rodinných vozů prosadili ve sněmovně před rokem. Nemluvě o zvýšení státních investic, které prospívají opět především firmám. Pěkně podle Marxe tak stojí na jedné straně podnikatelé, kteří chtějí vykořisťovat dělnictvo a stát jim k tomu chce vypomáhat příznivými přesuny v rozpočtu. A pokud chtějí zaměstnanci protestovat v ulicích, hned je řeč o ohrožení státu.

Nakonec by na tom ani nemuselo být nic špatného, kdyby k tomu pravicoví politici přidali argumenty o tom, že právě tahle cesta povede k všeobecné prosperitě.

Levice se pochopitelně staví na druhou stranu barikády a benefity nejspíš zaměstnancům vrátí, ovšem je vidět, že tak činí pouze z povinnosti. Sociální demokratům se pouliční protesty nehodí do kampaně a raději by všechno odbyli v klidu. Tuší, že český volič má rád pořádek a tomu veřejné protesty nesvědčí. Za dobro zaměstnanců a dalších voličů bojovat chtějí, pokud možno ale ve sněmovně se spolehlivou většinou.

Rozpaky levice přitom mají stejný důvod, jako silná rétorika pravicových bojovníků za kapitalismus, který si rozvracet nedáme. Ani levice nemá jasný program, jak překonat ekonomické potíže a jak zajistit další prosperitu.

Otázka, před kterou politické strany stojí, zní jednoduše: do jaké míry má stát přerozdělovat, aby daně nedusily pracovní trh. Pravice odpovídá zřetelně: přerozdělovat se může, ale v první řadě ve prospěch podnikatelů, aby se jim lépe podnikalo a aby tak zajistili náš blahobyt. Levice chce přerozdělováním pomáhat chudým a vlastně všem zaměstnancům, proti státním zakázkám ale také nic nemá. Skutečný blahobyt vznikne, až se na něm budou podílet skutečně všichni. Ani jeden nemá jednoznačnou pravdu. Kdo je pravdě blíž, o tom mohou strany přesvědčit ve volební kampani. Zatím však je vidět, že se spory jen vyostřují a není divu. Státní koláč se vinou krize zmenšuje a není jisté, jestli se dostane na všechny hlasové vlky, kteří obcházejí okolo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .