"Kapesní" hrad

13. prosinec 2008
Zřícenina Jenčov

Křivoklátské lesy skrývají nejedno zajímavé místo. Nedaleko křižovatky silnic vedoucích na Nižbor, Sýkořici, Lány a Běleč najdete u "superbílé" trafostanice odbočku vedoucí k maličkému hrádku. A právě tam se s profesorem Tomášem Durdíkem z Archeologického ústavu AV ČR podíváme.

Jen pouhý kilometr od tohoto místa najdete zříceniny hrádku, který vlastně stál u zrodu našeho seriálu. I když sem jezdím víc jak 20 let - a víc jak dvacet let ho znám jako Jinčov - v mapách ho najdete pod názvem Jenčov, v historických záznamech pochopitelně jako Genčov. Proč tomu tak je? A proč se o tomto místě prakticky nic neví? I to byly otázky, na které jsem chtěla znát odpověď.

Nejprve ale zalistujeme knihou Augusta Sedláčka - Hrady, zámky a tvrze království Českého, vydávané od konce 19. století:
"Severně od Nižburka, východně od Zbečna a jižně ode vsi Bělče v zátiší jako v dalekém od světa a při tom krásném položení spatřují se zříceniny hradu Jenčova. Pohodnický potok teče tu lesnatými stráněmi napřed širokým údolím pod Bělčem, potom údolí se úží a potok vine se pod stráněmi a mezi lučinami, že se po dosti dlouhém toku vrací k místu, kde asi byl, obcházeje tam skalisko uměle otesané, aby bylo velmi strmé. Na tomto skalisku, které vysokými stráněmi zakryto a stromovým zastíněno jest, stával hrádek Jenčov. Nebyl veliký, ale přepevný, a kromě polohy pěkné baví svými zříceninami, poněvadž se jeho zdi do znamenité výšky vypínají."

Jenčov

August Sedláček ve své knize připomíná jednu legendu spojenou místem u hrádku Jenčov, i když sám ji záhy popírá:
"Kdy a kým založen jest hrádek tento, není známo; jméno jeho nevyskytuje se v žádné staré paměti, a protož také nelze o něm nic památného pověděti. O nejbližším okolí máme starodávno zprávu o truchlivém příběhu, jehož svědkem sotva hrad náš býval. Kníže český Břetislav na den sv. Tomáše, 21. prosince roku 1100 pozdě večer z honby v lesích Křivoklátských jezdecky vracel se do Zbečenského dvora a lidé jeho s pochodněmi vyšli do lesů jemu vstříc; tu jistý Lorek uhlídav svou chvíli, vyskočil ze zálohy a vraziv mu silnou ranou oštěp do života, probodl ho naskrze. Jako hvězda s nebe, dí Kosmas, tak upadl kníže v lese na zemi; pozdě přispěvše věrní jeho, vytahovali oštíp z něho a zdvíhali omdlévajícího; jiní křikem a zmatkem hned jako ztřeštění rozbíhali se na vše strany ku postižení vraha. Tento pak utíkaje na koni, padl s ním do rokle, kdežto brzy našli ho probodeného vlastním mečem, ač neví se, zúmysla-li. Šlo vůbec o něm domnění, že byl nástrojem od vyhnaných Veršovců Boženě a Mutiny."

Jenčov

Jenčov jako místo věčného tajemství
Asi už se budeme muset smířit s tím, že o Jenčovu příliš nových informací vlastně ani nemáme šanci zjistit. I o tom jsme si s profesorem Durdíkem povídali.

Zánik Jenčova podobně ve své knize popisuje také August Sedláček:
"Postaven byl na panství Křivoklátském, soudíme odtud, že k témuž panství také patřila ves Běleč, v níž králové ve čtrnáctém století právo podačné vykonávali. Vysoké zbytky hrádku tohoto svědčí o tom, že teprve v patnáctém anebo na počátku šestnáctého věku opuštěn jest."

Jenčov

Jenčov jako šťastná zřícenina
Působivost celé lokality a věčné tajemství, způsobily, že Jenčov není tak úplně opuštěnou zříceninou. Našla se totiž skupina lidí, která se o místo už řadu let stará.

Na stránkách spolku se můžete o Jenčovu dozvědět další zajímavosti ze světa legend a pověstí. Zároveň tak zjistíte, jak můžete vy sami "kapesnímu hrádku" pomoci.
Vynechat ovšem nesmíme ani výpravu po okolí Jenčova.

Jenčov

Příště se v našem seriálu vydáme s profesorem Tomášem Durdíkem na místo, které není běžně přístupné. Nachází se totiž v Lánské oboře nad přehradou Klíčava. Jmenuje se Jivno a pro své dílo už ho objevil například Alois Jirásek...

Jivno srpen 2008
Spustit audio
autor: Adriana Krobová
  • Historie
  • #tomasdurdik