Kamila Pešeková: Tiché odcházení Andreje Kisky

26. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bývalý slovenský prezident Andrej Kiska

Ve stínu zpráv o koronavirové pandemii na Slovensku a jak ji vláda premiéra Igora Matoviče řeší, se odehrává jeden pozvolný odchod z politiky, který by byl ještě před rokem těžko představitelný.

Jedná se o bývalého prezidenta Andreje Kisku. Po vzniku nové vlády se tiše vytratil a s poukazem na svůj zdravotní stav se vzdal mandátu. Nyní se jeho strana, kterou teprve loni na podzim založil a po volbách dovedl do nové vlády, potácí pod prahem volitelnosti se třemi procenty.

Čtěte také

Andrej Kiska byl první prezident samostatného Slovenska, kterého někteří Češi chtěli vyměnit za toho vlastního. Během jeho působení v prezidentském úřadu se toto volání z Česka pravidelně opakovalo.

Jedním z takových momentů bylo v roce 2018 padesáté výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tehdy český prezident Miloš Zeman výročí odmítl komentovat, jeho slovenský protějšek naopak vystoupil s projevem nejen ve slovenské, ale i české televizi.

A i když tohle nebyla ani zdaleka jediná odlišnost mezi oběma prezidenty, povedlo se udržet ideální vztahy obou zemí. Vedle euroatlantické orientace Kiska tohle zdůrazňoval jako jednu z hlavních priorit své zahraniční politiky. V rozhovoru pro Český rozhlas z října 2019 uvedl, že v domácí politice bylo nejzásadnějším momentem jeho prezidentování dění kolem vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky.

Taktické chyby

Čtěte také

Byl to právě Kiska, který se tehdy snažil vyřešit vážnou politickou krizi v zemi, aktivně zasahoval do dění a odmítl například navrhované změny ve vládě s vysvětlením, že jsou nedostatečné. Byl to také Kiska, který neumožnil bývalému premiérovi Robertu Ficovi stát se ústavním soudcem.

Když filantrop Andrej Kiska vstupoval do prezidentského paláce, neměl s politikou prakticky žádné zkušenosti. Jak se ale časem ukázalo, byla to pro něj výhoda, protože byl považován za osobnost, která stojí mimo politické strany. I to byl jeden z faktorů, který přispěl k tomu, že Kiska byl dlouhodobě na veřejnosti vnímán jako jeden z nejpopulárnějších politiků.

Aby mohl ovlivňovat dění v zemi i nadále, založil Kiska po odchodu z Grassalkovičova paláce politickou stranu Za ľudí. A zatímco v prezidentské volbě dostal v roce 2014 Kiska 59 procent hlasů, v parlamentních volbách v roce 2020 získala jeho strana necelých 6 procent. Obě volby jsou odlišné a nelze je úplně srovnávat. Ale výsledek svědčí o tom, že původní kouzlo neznámého dávno vyprchalo.

Čtěte také

Stejně tak dokládá taktické chyby, kterých se Kiska dopustil. K té hlavní patřilo, že na podzim 2019 neuzavřel trojkoalici, která by před volbami sjednotila tehdejší opoziční strany. Nikdo nechtěl být velkorysý, vzdát se svého loga ve prospěch celku, ani Kiska s jeho novou stranou.

O zbytek se postarala diskreditační videa, která měla přesvědčit Slováky o tom, že je daňový podvodník. A za další pak skvěle vedená předvolební kampaň Igora Matoviče, která nabádala voliče, že pokud chtějí změnu, musejí volit jeho. Voliči ho vyslyšeli, zatímco Kisku už jako posla nových a lepších časů nevnímali.

Kamila Pešeková

Možná, že je ještě předčasné Andreje Kisku definitivně odepisovat. Možná, že až si dá své zdraví do pořádku, se zase v nějaké podobě vrátí. Moc pravděpodobně to teď ale nevypadá.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Spustit audio