K azylovému řízení musí mít přístup i Rus, který nechce narukovat, míní ředitel Rozumek
Před válkou rozpoutanou Putinovým režimem začali prchat i Rusové, kteří nechtějí být mobilizováni. Vláda ale už v únoru rozhodla, že Česko Rusům víza – až na výjimky – nevydává. „My v Organizaci pro pomoc uprchlíkům (OPU) pomáháme všem, kteří tvrdí, že jsou v nebezpečí života z důvodů pronásledování kvůli rase, národnosti, náboženství atd. Takže se setkáváme s případy Rusů a Bělorusů, kteří jsou proti režimům zločinců Putina a Lukašenka,“ popisuje ředitel Martin Rozumek.
„V azylovém řízení se zkoumá, jestli je skutečně jejich život ohrožen, nebo není. Já zastávám ten názor, že k azylovému řízení musí mít přístup každý žadatel o mezinárodní ochranu,“ doplňuje ředitel OPU Rozumek.
Pouhá nechuť účastnit se bojů není azylově relevantním důvodem.
Martin Rozumek
A pokračuje: „V tom řízení se pak posoudí, jestli je ten žadatel doma v nebezpečí, jestli si zaslouží mezinárodní ochranu, a také jsou tam rozsáhlé bezpečností prověrky.“
Čtěte také
Rozumek zároveň souhlasí s postojem vlády, podle kterého jsme s Ruskem ve válce. „Proto jsem pro to, abychom zastavili vydávání jakýchkoli turistických, pracovních, studijních i podnikatelských víz pro v podstatě všechny Rusy. Protože si jsem téměř jist, že to bezpečnostní riziko je velké.“
„A souhlasím s ministrem Janem Lipavským (Piráti), že pouhá nechuť účastnit se bojů, není azylově relevantním důvodem. Muselo by se prokázat, že tomu člověku jde o život, a to jen z pěti důvodů,“ uzavírá Rozumek.
Církve pomáhají, ale nelustrují
Generální sekretář České biskupské konference Stanislav Přibyl se k otázce přijímání, nebo odmítání potenciálních ruských migrantů staví ještě jinak. „My spíš řešíme následky… Takže když někdo přijde a obrazně řečeno zaklepe, tak jsme mu připraveni pomoci,“ upřesňuje s tím, že církve pomůžou bez toho, aby lidi lustrovali.
„Protože to není náš úkol, to je role státu, který má rozhodnout, kdo sem může a kdo ne. Do toho by církve státu ,fušovat‘ neměly,“ tvrdí Přibyl.
Čtěte také
„Samozřejmě – přijímat pocestné a pomáhat těm, kteří to potřebují, to je základní křesťanský imperativ. Ale co je za tím? Myslím, že zjednodušující diskuse, která člověka nutí k tomu, aby byl pro, nebo proti a nic mezi tím. To černobílé vidění světa, tak to nám spíš škodí, než aby pomáhalo. Takže jsem přesvědčen, že by se mělo pomáhat těm, kteří pomoc potřebují,“ uzavírá generální sekretář České biskupské konference.
Pravoslavný kněz a pedagog Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Milko přidává i svůj pohled: „Zdá se mi, že tady máme dělicí čáru mezi ukrajinsko-jazyčnými a rusko-jazyčnými. Rusko-jazyční se vciťují do těch mužů, kteří utíkají před válkou a říkají víceméně stoprocentně přijímat.“
„A ukrajinsko-jazyční říkají, že tito ruští muži neutíkají, protože by nesouhlasili s válkou, ale jde jim o vlastní krk. A že se nebyli jako chlapi schopni postavit proti tomu, když jim vraždili děti, příbuzné. Teď jako zbabělci utíkají.“
Čtěte také
Pravoslavný kněz následně přidává informaci o omezení pomoci, charity. „Almužna se má v našich rukou zapotit, než zjistíme, komu ji dáme, což znamená, že máme být rozvážní a nedostane ji každý, kdo přijde.“
„Takže to není tak, že by křesťané byli nuceni za všech okolností i za cenu vlastního ohrožení a vlastní újmy pomáhat těm, kteří toho hodní nejsou. Ale zůstává otázka, kdo je toho hoden a kdo není,“ uzavírá Milko.
Celou debatu Vertikály Lucie Vopálenské najdete v audiozáznamu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.