Julie Hrstková: Kdo je závislý víc? Pracovní trh na Ukrajincích, nebo Ukrajinci na životě u nás?

Čtěte také

Martin Fendrych: Ukrajinští uprchlíci se nám už začínají vyplácet

Otázkou, kterou si musíme položit, není, jestli Česká republika a její pracovní trh zvládne absorbovat tak vysoký počet uprchlíků. Ale zda jej dokáže využít ve svůj prospěch.

První pohled je jasný – bez Ukrajinců by řada firem mohla fungovat pouze s obtížemi. Stavebnictví, sociální a zdravotní služby, maloobchod, všechny tyto sektory už dlouho počítají s pracovníky ze zahraničí.

Tachovsko má cizinců hodně

Přestože se bez nich český pracovní trh neobejde, nedá se říci, že je dokáže plně integrovat. A to ze dvou důvodů.

Čtěte také

Prokop: Ukrajinští uprchlíci důchodový systém nevyřeší, pokud se ale dostanou na kvalifikované pozice, může to výrazně pomoci

Za prvé je tu neschopnost či neochota pohlížet na cizince jako „na lidi“. Výsledek pohledu na zahraniční pracovní sílu jako na roboty, kteří si odpracují osm, deset či dvanáct hodin denně a pak se „někde“ v rohu, vypnou a nebudou vidět ani slyšet do té doby, než si zase stoupnou k pásu, je vidět třeba na Tachovsku.

V okrese, kde je nejvyšší podíl cizinců k počtu obyvatel, nejvíc průmyslových zón, montoven a ubytoven, místní starostové řeší zhoršenou bezpečnostní situaci, nadměrnou dopravu a tlak na zdravotní péči, školství a bydlení.

Těžko se pak divit, že v této oblasti, stejně jako v dalších, kde se kumuluje nájemní pracovní síla ze zahraničí, cizince s otevřenou náručí nevítají.

Nejsme schopni využít jejich potenciál

Druhým problémem je neschopnost využít skutečný potenciál, který uprchlíci nabízejí. Zatímco na Ukrajině z velké části pracovali na odborných pozicích, které odpovídaly jejich vzdělanostní struktuře, v Česku rozšířily řady nekvalifikované a mizerně placené práce.

Čtěte také

Martin Fendrych: Lex Ukrajina V. Ukrajinští uprchlíci versus „naši lidi“

80 procent Ukrajinců mělo loni příjem nižší, než je česká mediánová mzda. A jak dodává výzkum Hlasu Ukrajiny – citujme: „V časovém srovnání zatím nelze pozorovat zvyšování jejich profesního statusu a dosahování původní úrovně“.

Což je škoda nejen pro ně z hlediska jejich příjmů, ale také pro Česko, které kromě nedostatku lidí ve fabrikách u pásu či pečovatelů v sociálních službách, trpí nedostatkem lékařů, sester, vysokoškolsky vzdělaných pracovníků ve strojírenství, zpracovatelském, jaderném a dalších průmyslech a nakonec i v IT.

Dovoz z ciziny nepomáhá – nejde jen o problémy s nostrifikací diplomů či se získáním pracovního víza i pro vysoce kvalifikované zaměstnance, ale o celkovou ekonomickou situaci v Česku.

Čtvrtina jde dál...

Jak se nechal loni v listopadu slyšet – na konferenci středoevropské pobočky Aspen Institute v Praze – ministr vnitra Vít Rakušan (STAN), nízké mzdy a vysoké životní náklady snižují schopnost Česka přijaté pracovníky udržet. A dodal, že čtvrtina zahraničních pracovníků během dvou let opět odchází.

Julie Hrstková, komentátorka|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

O té doby uplynul necelý půlrok, a že by Česko udělalo jakýkoliv krok směrem ke zlepšení situace vysoce vzdělaných pracovníků, se říci nedá. Naopak spíš pozorujeme odchod i českých vědců do zahraničí.

Příliv uprchlíků nemůže vyřešit strukturální problémy ekonomiky tak, jak to nevyřešil nikde na světě. Dobře zvládnutá integrace ale může napomoci tomu, že už vůči druhé generaci se nikdo nebude vyhraňovat ve smyslu my a oni, ale budeme to všichni jen my. A na nás pak bude, jakou zemi skutečně chceme.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin