Karel Barták: Amerika zřejmě utíká z diplomatického kolbiště. Ukrajina a Evropa si ji ještě netroufají obvinit ze zrady
Jak se Evropská unie zachová vůči už zcela evidentní snaze Donalda Trumpa a jeho týmu v čele USA „zařídit“ mír na Ukrajině tím, že se přistoupí na ruské požadavky včetně trvalé anexe Krymu? Její manévrovací prostor je omezený, protože není součástí jednacího procesu vedeného v režii Američanů.
Čtěte také
Proto vyvolala naděje schůzka ministra zahraničí Marka Rubia s jeho protějšky z Ukrajiny, a také z Francie, Británie a Německa minulý týden v Paříži. Vypadalo to, že Američané začínají brát Evropu vážně a jsou ochotni s ní aspoň do jisté míry „ladit noty“.
Zrušení následné schůzky – svolané na středu do Londýna – americkou stranou tak zapůsobilo jako studená sprcha. Důvodem byla přestřelka mezi Washingtonem a Kyjevem ohledně pro Ukrajinu nepřijatelných amerických podmínek pro mírové urovnání, které mezitím unikly do médií.
Vrhne se Evropa do jednání o příměří?
Co na to Evropa? Jakékoli narušení územní celistvosti Ukrajiny by bylo v rozporu s opakovanými usneseními Evropské rady. Většina evropských lídrů zatím drží tuto linii – ano, mírovému ujednání, nikoli ale za cenu územních ústupků vnucených Ukrajině.
Budou však mít odvahu a sílu se postavit Donaldu Trumpovi a pokusit se vynutit vyhlášení příměří jako podmínky pro vícestranné seriózní jednání? A co se stane, pokud nebudou vyslyšení a Američané se obrátí k Ukrajině už úplně zády? Budou mít sílu se zhostit své odpovědnosti?
Čtěte také
Vysoká představitelka EU pro zahraniční politiku Kaja Kallasová prohlásila, že Evropská unie „nikdy neuzná ruský Krym“. Kdyby to udělala, posvětila by tím všechny ruské územní nároky. Je to skutečně postoj EU?
Britové, Francouzi a další veřejně uvažují o jistých územních ztrátách v neprospěch Ukrajiny, výměnou za bezpečnostní záruky, ekonomickou pomoc a urychlené jednání o přijetí země do EU.
Neveřejně něco takového připouštějí sami Ukrajinci, ovšem jako výsledek seriózního vyjednávání, které by zahrnulo také ruské reparace za napáchané škody a mnoho dalších věcí, včetně návratu tisíců unesených ukrajinských dětí.
Trump ale spěchá
Trump však jaksi staví vůz před koně, spěchá, formuluje podmínky dohody, aniž jednání vůbec začalo. A také uráží a vyhrožuje, když na ně Ukrajina – případně Evropa – nechce a priori přistoupit. Pokud bude v této taktice pokračovat, žádná londýnská ministerská schůzka se už konat nebude.
Čtěte také
Poradí EU Zelenskému, aby americký návrh odmítl, pokud se nepodaří rozběhnout opravdové vyjednávání? Bude schopna ustát kritiku Ruska i Ameriky, že maří mír? Že vlastně podněcuje pokračování ničivého konfliktu? A má sama dost sil na to, aby Ukrajinu v dalším boji podpořila?
Nikdo v Evropě si nepřál, abychom si museli klást takovéto otázky. Po rozpadu jednoty Severoatlantické aliance, jejíž nejmocnější člen se přiklání na stranu agresora, čelí Evropa vlastní nejednotě.
Maďarsko a Slovensko otevřeně žádají mír za jakoukoli cenu. Veřejné mínění se postupně přiklání k podobnému postoji v řadě dalších zemí. Už nikdo nemluví o scénáři, podle kterého by Západ rázně a urychleně dozbrojil Ukrajinu a umožnil jí průlom na frontě a tudíž silnou vyjednávací pozici.
V nejbližší budoucnosti nebude EU, doufejme, politickou linii měnit. V rukávu má pořád trumf v podobě hospodářských sankcí, které Rusku hodně vadí. Vidina jejich odvolání by mohla zapůsobit ve prospěch vyhlášení příměří a následného jednání o míru, jak si to přeje Zelenskyj. A jak to ostatně odpovídá diplomatické praxi i zdravému rozumu.
Je to pouze slabá karta, zvláště pokud by své sankce odvolaly Spojené státy. Jinou však Evropa nemá.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
