Julie Hrstková: Co nás čeká a, doufejme, mine
Česká ekonomika nefunguje. Když si člověk přečte novou prognózu ministerstva financí či analýzu konkurenceschopnosti české ekonomiky, kterou zpracovala Hospodářská komora, musí nutně propadnout těžké depresi. Co nás tedy podle těchto institucí čeká? Ekonomika je v recesi, za celý rok 2023 má klesnout. Navíc prý vyčerpala všechny dosavadní faktory růstu, ztratila své konkurenční výhody a dostala se do takzvané pasti středních příjmů.
Důsledky dopadnou negativně na všechny. Očekávat se prý dá dlouhodobá stagnace, zpomalení růstu mezd a životní úrovně obyvatelstva. Přibližování k životní úrovni průměru zemí Evropské unie skončilo krizí roku 2009.
Čtěte také
V krátkém horizontu resort financí očekává návrat k růstu ekonomiky, pokles inflace a stabilizaci veřejných financí. Dlouhodobě se však ekonomika bude muset podle hospodářské komory přesunout k produkci s vyšší přidanou hodnotou, která zachová konkurenceschopnost i při relativně dražší pracovní síle.
Realita ale nabízí daleko plastičtější obrázek než jen zmar a poušť země zmítající se v permanentních politických půtkách.
Marginálie typu tichého vína
Pokud se zaměříme na veřejný sektor, hlavním problémem je malý důraz na zvyšování plošné kvality služeb. Segregace ve školství je stále přítomná, rozdíly mezi regiony jsou obrovské a stále platí, že ač placené z veřejných peněz, je přísně elitářské. Navíc tento stav viditelně vyhovuje všem těm, co by jej mohli změnit.
Čtěte také
Zdravotnictví se stále více přiklání k placeným službám, přestože politici neustále přesvědčují veřejnost, že je vše dostupné v plné šíři a naprosto zdarma. Kdo vyzkoušel, ví, že i tady jsou obrovské regionální rozdíly.
A že placená péče není sice vždy a za všech okolností zárukou kvality, nicméně v mnoha případech zajistí alespoň rychlejší rekonvalescenci. A nemluvíme o odlehčené sádře, na jejímž placení skončilo nemálo politiků.
Tikající bombou je sektor sociálních služeb. Populace stárne, dožívá se vyššího věku a s ním i řady civilizačních chorob. Představa, že je tato situace zvládnutelná nejen bez reformy financování důchodů, ale také sociální péče, je nesmysl. Bohužel ani tady není vůle ke změně.
Čtěte také
Samostatnou kapitolou je pak infrastruktura, na jejíž výstavbu došly peníze. Záchrana prostřednictvím projektů PPP, tedy spolupráce soukromého a státního sektoru, paradoxně nemusí situaci zlepšit. Příprava projektů trvá léta, zahájení staveb se tak bude i nadále odsouvat.
O co smutnější je sledování veřejného sektoru, o to lepší šance má ten soukromý. Nikoliv však v dlouhodobě adorovaných oblastech. Hospodářská komora má pravdu, že se pozitivní vliv zahraničních investic z přelomu tisíciletí vyčerpal a že nyní spíš řada firem z tohoto segmentu stahuje tuzemské hospodářství k podprůměru jak ve výkonnosti, tak i v příjmech.
Vedle toho ale v Česku vyrůstá řada malých i mladých technologických firem, které nejsou možná tak vidět, ale dokážou uspět v mezinárodní konkurenci a zahraniční finanční investoři se o ně přetahují. Ano, nikdy nebudou zaměstnávat většinu populace jako montovny, ale umí posunout ekonomiku do nové doby lépe než všechny strategie ministerstva průmyslu či koncepty průmyslu 5.0.
Prognózy toho, co nás čeká a možná mine, jsou špatné. I proto by se měli politici soustředit na několik důležitých oblastí a nekoncentrovat svoji pozornost a úsilí na marginálie typu tichého vína.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
