Julie Hrstková: Dotace – peklo nejen pro rozpočet, ale i pro ty, kterým mají pomáhat
Silně deficitní rozpočet mají v rámci konsolidačního balíčku zachránit škrty v oblasti dotací. Politici tvrdí, že je současný systém neefektivní a nákladný a navíc často zneužívaný. Naopak potenciální oběti, tedy ti, kterým hrozí, že přijdou o peníze, vysvětlují, že bez dotací se z Česka nestane moderní a inovativní země, nebudeme mít hospodářství s vysokou přidanou hodnotou, prostě Česko mine osud ekonomického tygra.
Protože škrtat na vědě, inovacích i na cílených dotacích tomu či onomu žádné úspory nepřinese a naopak povede ke stagnaci a zániku společností a firem, které zlepšují život nás všech.
Čtěte také
Platí, že dotace pronikly prakticky do všech oblastí ekonomického ale také občanského života. Domácí dotace jsou často navázané na evropské dotace, takže nakonec je z dotací postavena nejen nejbližší cyklostezka či čistička vod, ale třeba také tepelné čerpadlo rodiny, jejíž příslušníci čerpali dotace na drahé energie a jsou zaměstnaní v instituci či společnosti, která by bez dotací nemusela existovat.
Příjemci dotací ale o systému nemluví s nadšením. Ne proto, že by opovrhovali penězi a nepovažovali je za důležité. Naopak, jsou rádi, že dotace existují. Co je však předmětem kritiky napříč celou ekonomikou, je systém rozdělování dotací, jehož výsledkem je přesný opak toho, co by mělo být cílem dotací, tedy pomoc.
Změnit systém fungování
A nejde jen o navázaný byznys poradenských skupin, které dotace pro žadatele vyřizují. To je jen výsledek mizerného nastavení, který má ale daleko víc špatných dopadů.
Čtěte také
Společnosti, které působí v oblasti sociální politiky a je jedno, zda jde o pomoc ve vyloučených lokalitách, pomoc se začleňováním cizinců nebo třeba handicapovaných, víc než prvních půl roku pracují na tom, aby získali dotaci na provoz na daný rok.
Peníze reálně přijdou v září či říjnu, utratit se musí do konce roku a příští rok začíná kolečko nanovo. A protože dotace nejsou nárokové, nikdo si není jistý, zda peníze skutečně dostane. Zaměstnance ale musí vyplácet celoročně a svoje služby poskytovat rovněž.
Podle správců památek vede systém dotací k tomu, že namísto dílčích oprav se čeká na devastaci objektu, aby se posléze opravil celý z dotace. Peníze na průběžnou opravu nejsou, unikátní dědictví po předcích je tak leckdy v horším stavu než před třiceti lety.
Čtěte také
Školy se dodnes nevzpamatovaly z tzv. klikačky, kdy systém přiděloval dotace podle času přihlášení. Polovičně vyplněné papíry tak měly větší šanci na získání peněz než školy, které byly pečlivé a vyplnily vše důkladně. Jen žádost poslali o půl hodiny později. O výsledku také často rozhodla rychlost připojení k internetu nebo nefunkční systém. Teď ministerstvo pro místní rozvoj hledá miliardy pro neúspěšné žadatele.
A tak by se dalo pokračovat prakticky napříč všemi sektory veřejného i ekonomického života společnosti.
Politici mají naprostou pravdu, že systém je nefunkční a neefektivní. Na co ovšem zapomínají, je, že tento systém vytvořili sami. Za nefunkčnost a extrémní obtížnost nemůže Brusel, Evropská unie nebo kdokoliv zvenku, ale sami politici, kteří tak dlouho ladili a vylepšovali přidělování domácích i zahraničních peněz, až většinu z nich spolkne byrokracie.
Nedává smysl, aby žádost byla tak obtížná, že si žádá samostatnou firmu a aby si průběh čerpání vyžádal samostatného zaměstnance ve firmě o pár lidech. Snaha zabránit zneužívání dotací vede k tomu, že je systém natolik složitý, že naopak brání využívat dotace tak, aby dávaly smysl. Aniž by se vyhnul rozkrádání.
Škrty v dotacích tak vůbec nemusí být negativní. A ani by nemusely vést k tomu, že o peníze přijdou ti, kteří je skutečně potřebují. Jen by bylo potřeba kromě škrtů změnit celý systém jejich fungování. Na to ale ostrá tužka a silná slova nestačí.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
