Josef Mlejnek: Nabucco aneb plynová árie

Nabucco je název opery Giuseppe Verdiho z roku 1842, pojednávající o osvobození Židů z babylonského zajetí. Nicméně tehdy v ní obyvatelé Apeninského poloostrova, jimž dnes říkáme Italové, snadno nalezli paralelu a zdroj emocí pro úsilí směřující k vybudování jejich národního státu. Název opery vznikl zkrácením jména biblické postavy - krále Nabuchodonozora.

Proč se ale takto jmenuje i projekt plynovodu, o němž premiér Topolánek nedávno prohlásil, že "podporuje svobodu, nezávislost a mír"? Každopádně lze vyloučit, že by název měl symbolizovat naše vysvobození z ocelově přívětivého pohledu Vladimira Putina a úkladů lstivé ukrajinské premiérky. Na internetové stránce společnosti se uvádí následující "jménotvorná" historka: první zasedání konsorcia prý proběhlo ve Vídni a po jeho skončení se účastníci odebrali do Státní opery na Verdiho operu. Následovala večeře, na níž se diskutovalo o jménu projektu - a jelikož byli všichni ještě plní hlubokého uměleckého zážitku, název byl na světě. Kulturnost dnešních manažerů zřejmě nezná hranic - ještěže tenkrát nedávali třeba Cosi fan tutte, neboť to se, na rozdíl od něžného pohlaví, o plynovodech říci nedá.

Nabuccem totiž vlastně není co dopravovat. Původně měl přivádět plyn nejen z postsovětské Střední Asie, ale i z Íránu. Nicméně na Írán nyní platí embargo, a i kdyby ne, museli bychom se - kvůli větší svobodě - nějak dohodnout s Mahmúdem Ahmadínežádem. Pak se také pro Nabucco počítalo s plynem turkmenským. Jenže - třetinu turkmenských zásob již objednal ruský Gazprom, druhou třetinu Číňané. Teoreticky zbývá třetina, ale těžko uvěřit tomu, že by si ji Gazprom nepohlídal. Zbývá plyn z Ázerbájdžánu, jehož je však málo a kvůli ázerbájdžánské trošce se celý projekt nevyplatí. A údajně spolehlivé Turecko, přes které má plynovod vést, navíc přestává být bezpečné, neboť v něm nabývají na síle islamistické proudy.

Celé slavné Nabucco je tak nyní spíše velkou bublinou, kterou se sice někteří politici pokoušejí oživit, jež však v dohledné době patrně splaskne. Ještě dlouho ale může sloužit jako divadelní kulisa, před níž se postaví různí tribunové a budou svůj lid ujišťovat, že mu jsou schopni zajistit teplo pro tuto epochu. Od opery jsme tak přes imaginární trubky dospěli až k operetě.

Bohužel, ke smíchu a veselí není důvod. Sen o Nabuccu má totiž velkou vypovídací hodnotu. Byť venku zuří vánice i ekonomická krize, stále je nám dobře, máme teplo, máme co jíst, utrácíme, bavíme se, žijeme. Ale aby mohl karneval pokračovat, potřebujeme zdroje. Ty plynové nám může poskytnout - metaforicky řečeno - buď Putin, nebo Ahmadínežád. Jeden Nabucco lepší než druhý. Chceme-li se i v příštích zimách zahřát, musíme se domluvit buď s Ruskem, nebo s muslimskými státy, nebo s oběma. Nedomluvíme-li se, zmrzneme.

To je nadělení! Co teď? "Va, pensiero, sull'ali dorate... (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech)," začínají Židé ve Verdiho Nabuccu svůj žalozpěv...

Autor je politolog